Archiv rubriky: Aktuálně v Jičíně

Na hlavní stránce v pravém sloupci.

Pozor! Aktuální propozice MB!

 

Současná opatření v boji s Covid-19 neumožňují uspořádat 76. ročník MB v tradičním formátu, a proto

ZABĚHNĚME SI 76. MIKULÁŠSKÝ BĚH INDIVIDUÁLNĚ

Hlavní trať 2800 metrů je pro Vás vyznačena od pátku 3. 12. od 8:00 do neděle 5. 12. do 14:00 hodin

Tratě pro děti budou vyznačeny v sobotu 4. 12. a v neděli 5. 12. od 10:00 do 12:00 hodin

Dětské běhy:

Tratě                    25 m, 50 m, 100 m, 200 m, 300 m – letos je povolen běh rodičů s dětmi doporučujeme

Přihlášky             na místě vyplníte lístek se jménem, příjmením, ročníkem narození a délkou trati a vhodíte ho do připravené krabice

Startovné           NEPLATÍ SE

Odměny             po doběhu si každý malý běžec vyzvednete ve stanu v cíli

Výsledky             symbolická výsledková listina, bez pořadí závodníků, bude na webu závodu

 

Hlavní „závod“:

Tratě                    2800 metrů, trať 1000 metrů NEBUDE tentokrát vyznačena

Přihlášky             po doběhu vyplníte lístek se jménem, příjmením, ročníkem narození a       docíleným časem a vhodíte do připravené schránky v cíli.

Tyto údaje lze rovněž poslat na mail acjic@seznam.cz (uzávěrka je v neděli v 16:00 hodin)

Startovné           NEPLATÍ SE

Odměny             NEVYPLÁCÍ SE

Výsledky             symbolická výsledková listina, dle tradičních kategorií, bude na webu závodu

Upozornění        na trati nebudou pořadatelé, dbejte maximální opatrnosti nebude otevřeno zázemí závodu.

Občerstvení pouze z vlastních zásob.

Informace          http://mikulasskybeh.wz.cz

Potěší nás, pokud se rozhodnete i letos absolvovat tuto variantu běhu.

DODRŽUJTE, PROSÍM, AKTUÁLNÍ HYGIENICKÁ OPATŘENÍ

 

76. Mikulášský běh na Bradech 2021

V neděli 5. prosince 2021 se na Bradech uskuteční již 76. Ročník populárního Mikulášského běhu pořádaný jičínskými atlety ve spolupráci s obcí Brada-Rybníček a oddílem SC Jičín.

Na lesních tratích se tradičně vystřídají běžci všech věkových kategorií. V 9:45 odstartují jednoleté děti a plynule dál po jednotlivých ročnících další věkové kategorie na tratích od 25 metrů po 600 metrů. Od 11 hodin pak začnou intervalové starty, kdy se na start postaví borci od kategorie mladšího žactva po veterány. Mladší žactvo absolvuje trať 1000 metrů a ostatní kategorie 2800 metrů.

Novinkou letošního ročníku je přihláška předem přes přihlašovací systém, který umožňuje přihlášku z pohodlí domova. Veškeré informace k jednomu z nejstarších běhů pořádaných v České republice naleznete na webových stránkách závodu www.mikulasskybeh.wz.cz.

Věříme, že nám epidemiologická situace umožní uspořádat závod v tradičním formátu. Srdečně zveme všechny jičínské sportovce, ale i borce z blízkého, či vzdáleného okolí na vrch Brada.

Propozice k závodu naleznete zde: Propozice 2021

Přihláška na 76. MB: https://www.sportt.cz/register/1109

text: Petr Šindelář (PeŠ)

foto: Petr Svoboda

Jan Urban: Vznik Československé republiky byl velmocenským omylem. Ze lží se stala legenda

 

Nádherný „obrozenecký“ sen, samostatná republika, neměl v době rozvrácených národnostních vztahů ve střední Evropě šanci. Ve chvíli zhroucení rakousko-uherského soustátí se hnací silou stala nezodpovědná touha části české elity domoci se pod jakýmkoliv jménem statutu vládnoucího „národa“ nad co největším územím. Více než poloviny jinojazyčného obyvatelstva nového státu se tato česká elita na nic neptala.

U vědomí svého „civilizačního“ náskoku byla elita rozhodnuta přinášet pokrok Slovensku, Slezsku a Podkarpatské Rusi doslova za každou cenu – a k tomu si podrobit i nesouhlasící české Němce a slovenské Maďary – i za cenu násilí.

Jenomže potlačení zájmů více než poloviny obyvatelstva nečeského jazyka vnímala velká část československých Němců, Slováků, Maďarů, Poláků a Rusínů od počátku jako nerovnoprávnost. S výjimkou zaostalého Rumunska, daleko na nejvýchodnější hranici státu, nebyl Československu nakloněn ani jeden z jeho sousedů. Nové hranice s Polskem a Maďarskem se dokonce definovaly až vojenským konfliktem a s pomocí násilí byl pacifikován i odpor německého obyvatelstva v některých městech Sudet.

Zvláštní kapitolu mýtotvorby je nekritická idealizace prezidentů či armády, která v české společnosti přetrvává dodnes. Tato tradice vylučuje možnost omylu, stáří, nemoci, osobního selhání či dokonce zrady.

Představa o novém Československu, jehož ekonomické a kulturní úspěchy pomohou rychle přetavit jednotlivá jazyková národovectví v jednotný československý politický národ, byla ve střední Evropě 20. a 30. let pouhou iluzí. Byl to vzdušný zámek, stavěný jen pro krásné počasí.

Stateční, moudří a neomylní

Naprostá většina české politické elity ve skutečnosti nikdy nebyla ochotna snížit se na úroveň rovnoprávnosti s vícehlavou jinojazyčnou většinou ve společném státě. Už vůbec ne pak splnit sliby, dávané Spojencům na mírové konferenci o tom, že Československo bude mít kantonální systém a nebude budovat stálou armádu.

Skutečný stav věcí ale dlouho zastíraly nesporné hospodářské, kulturní a zprvu i politické úspěchy nového státu. Československo si přes svoje vnitřní problémy, na rozdíl od všech svých sousedů, dokázalo udržovat formálně demokratický politický systém. A v prvních deseti letech se ještě mohlo zdát, že vítězům první světové války zájem o demokratizaci střední Evropy vydrží věčně. Život v iluzi může vydržet velmi dlouho – zvláště pokud se stane státní doktrínou, podporovanou státním školstvím, cenzurou a valnou většinou sdělovacích prostředků.

Československá státní doktrína, nebo spíše domácí propaganda, převzala navíc to nejhorší z české obrozenecké tradice – slepou sebestřednost a vytváření mýtů. České debaty o minulosti, stejně jako vymýšlení smyslu takových „národních dějin“, vytržených z mezinárodního kontextu (Milan Kundera 1968, stejně jako současní tzv. pullmanovci), zabředávaly a zabředávají často až k hranici naivity.

Zvláštní kapitolu této mýtotvorby tvoří nekritická idealizace prezidentů či armády, která, mimochodem, v české společnosti přetrvává dodnes. Tato tradice vylučuje možnost omylu, stáří, nemoci, osobního selhání či dokonce zrady. Prezidenti z období krizí jsou ve vnímání české společnosti jen výhradně stateční, moudří, neomylní a spravedliví andělé.

Tomáš Garrigue Masaryk přitom byl placeným agentem britské zpravodajské služby ještě předtím, než v prvním roce války odešel do exilu. Později vyhlásil i zcela mylnou neutralitu vůči bolševickému režimu v Rusku a jen těžko se smiřoval s obrovským ohlasem, který ve světě mělo proti jeho vůli vyhlášené vystoupení legií proti bolševikům. Proč nepřiznávat i tohle?

O mnoho nepochopitelnější je dodnes převládající idealizace Edvarda Beneše či Ludvíka Svobody. Ještě dnes česká armáda uměle udržuje představu o kontinuitě a tradicích československých ozbrojených sil od roku 1918. Je to jen legenda.

Ostudné politické a otevřeně kriminální čistky v armádě probíhaly už od léta 1945. Ludvík Svoboda i prezident Beneš o nich byli detailně informováni a schvalovali je.

Mstivý prezident Beneš

Po svojí abdikaci a osobním písemném blahopřání svému nástupci Emilu Háchovi začátkem října 1938 se Beneš prohlásil po vypuknutí války znovu za prezidenta. Aby se prosadil, nechal zavřít do anglických vězení a táborů stovky svých politických odpůrců.

Podstatně legitimnějšího konkurenta, trojnásobného předválečného premiéra Milana Hodžu, vyštval z Londýna pod hrozbou internace do Spojených států. Ministru Nečasovi zakázal už rok před skončením války pro jeho „protisovětské postoje“ návrat do vlasti.

V pankráckém vězení, jen pár týdnů po svém návratu z londýnského exilu a následném okamžitém zatčení, zemřel i předválečný poslanec a Benešův odpůrce František Schwarz. Ale především – Beneš celou předválečnou československou armádu vědomě zlikvidoval. Poslední část její generality, která mu v exilu sloužila jako „ministerstvo národní obrany“, ještě před jejím koncem na přání Sovětů rozpustil a opustil. Veškeré armádní velení a organizaci předal sovětskou agenturou prolezlé jednotce plukovníka, a později generála Ludvíka Svobody, zvané Československý armádní sbor v Sovětském svazu.

Před chybným a pro jednotku téměř likvidačním nasazením do karpatsko-dukelské operace na podzim 1944 (rozkazem maršála Koněva) měla pouhých 16451 vojáků. Skoro dvanáct tisíc z nich byli občané jiných států než Československa, především Sovětského svazu, takže to mnohem spíše byla jakási obdoba Cizinecké legie. Čechů a Moravanů v ní bylo jen 925. Více než trojnásobek byl Slováků, dezertérů z tzv. Rychlé divize fašistického Slovenského štátu. Občanů předválečného Československa v ní tedy byla pouhá čtvrtina.

Okamžitě po vstupu na československé území koncem roku 1944 bylo ke každé vyšší jednotce přiděleno několik nových sovětských „poradců“ a od ledna 1945 celý armádní sbor a veškerou mobilizovanou novou vojenskou strukturu Československé armády ovládlo Sověty řízené Obranné zpravodajství. Z předválečné armády nezůstalo nic.

Obrněná brigáda a letci ze Západu se směli vrátit domů až v létě 1945 a jejich jednotky byly rozpuštěny. Obrněná brigáda s anglickými tanky nesměla být zprvu ani představena veřejnosti, a tak na slavnostní přehlídce v polovině května v Praze jeli českoslovenští vojáci na tancích IS-2, jen pro tuto show zapůjčených Rudou armádou, a řízených sovětskými posádkami.

Ostudné politické a otevřeně kriminální čistky v armádě probíhaly už od léta 1945. Ludvík Svoboda i prezident Beneš o nich byli detailně informováni a schvalovali je. Pozdější věznění a popravy mnoha vyhozených důstojníků proto padají i na jejich hlavy. Pro Beneše a Svobodu byly jen přijatelnou cenou za sovětskou součinnost při násilném vyhánění německého obyvatelstva přes hranice do sovětské okupační zóny v Německu a nahnání více než milionu lidí do koncentračních táborů (tak se jim opravdu úředně říkalo).

Než by Svoboda použil „nespolehlivé“ západní jednotky a jejich důstojníky, raději se opřel o bývalé důstojníky armády fašistického Slovenského štátu. Do armády bylo na jeho rozkaz ještě v květnu 1945 mobilizováno dokonce osm set zajatých příslušníků nejbrutálnějších jednotek Hlinkovy gardy (tzv. Haššíkovci), kterým se podařilo utéci ze Slovenska až k Písku, kde jim americká armáda znemožnila přechod demarkační linie.

Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…

Ve stejné době byla rozhodnutím vlády a prezidenta řada vojenských jednotek převedena v utajení pod komunisty přímo řízené ministerstvo vnitra. O podílu takových jednotek a armády jako celku na masových vraždách a násilnostech proti civilnímu obyvatelstvu v době míru Armáda České republiky dodnes mlčí.

Kromě vyhnání a odsunu českých a moravských Němců v prvních dvou poválečných letech připomeňme i nasazení v Plzni v roce 1953, nebo v ulicích řady českých a moravských měst v srpnu 1969. Nikdo za to nikdy nebyl potrestán. Tisíce zbytečný komunistických generálů a důstojníků ČSLA se i po roce 1989 v klidu dočkaly bohaté penze a výsluh, zatímco oběti režimu dožívaly na desítky let zapomenuty, s nejnižšími příjmy nebo v emigraci.

Je snad potřeba více důkazů k výroku, že Edvard Beneš s pomocí Ludvíka Svobody už v roce 1945 zničili armádu demokratického Československa a podřídili ji, spolu s celým státem, koloniální nadvládě stalinistické diktatury?

Výzva k otevřené diskusi

Oslavovat vznik Československa je dnes především výzvou k tolik opožděné diskuzi o českých dějinách 20. století, o tom, čemu se říká národní identita. Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…

Jistou formu dějinné spravedlnosti prožil jenom Ludvík Svoboda. Poté, co organizoval vyhnání a odsun milionů českých a moravských Němců, a pomohl zničit kariéry a životy tisíců svých spolubojovníků, sám zažil nemilost i vězení. Měl štěstí. Byl rehabilitován a v srpnu 1968 se jako prezident nesporně zachoval státnicky, když zamezil sovětskému plánu na vytvoření dělnicko-rolnické vlády kolaborantských aparátčíků a přivezl z Moskvy unesené vedení KSČ.

Nástupu kolaborantů ale nezabránil a na konci života ho potkalo vůbec největší ponížení. Sovětské vedení mu – coby prezidentovi státu – zakázalo vydat jeho válečné paměti. Sluhům není dovoleno si pamatovat.


Autor je vzděláním historik. V roce 1988 se podílel na přípravě nezávislé mezinárodní konference k sedmdesátému výročí založení Československa a strávil proto spolu s ostatními organizátory čtyři dny v ruzyňské věznici.

 

Článek propůjčen z oficiálního zdroje: https://hlidacipes.org/jan-urban-vznik-ceskoslovenske-republiky-byl-velmocenskym-omylem-ze-lzi-se-stala-legenda/?utm_medium=notifikacepush&utm_source=notifikacepush&utm_campaign=notifikacepush&utm_content=rozeslaneoznameni

 

Pozdrav a výzva k volbám

Ahoj, drazí voliči a příznivci JDK,

je  na čase rozhýbat dřímající stránky JDK, které v posledním roce informovaly pouze o kulturních akcích.

Aniž by kdokoliv z nás kandidoval v nadcházejících volbách jsem přesvědčen, že právě tyto volby předurčí vývoj  nejenom ve státě, ale i v našem městě a také to, kdo stane za rok v čele jičínské radnice.

To, co představuje vedení státu a jeho nejvyšší představitelé se jen stěží dá nazvat elitou národa. Vítězství prolhaného a absolutně bezskrupulózního premiéra vyneslo mnohde do čela radnic a krajských úřadů bývalé bolševiky,

estébáky a kariéristy, kterým nejde o blaho a rozvoj, ale většinou o placené židle a strategické posty.

Na Hradě se nám vysmívá pomstychtivé a zlomyslné monstrum, které spolu s premiérem tvoří bizarní tandem zlých lidských skřetů v historii tohoto národa nemající obdoby.

Nevím jak vy, ale já se stydím za to, čeho jsme v těchto dnech a týdnech svědky.

Ve sdělovacích prostředcích probíhá pokleslá fraška volebních debat, v nichž slušnost, pravda a kultivovanost jsou považovány za slabost a naopak hulvátství, primitivismus a lež jsou povýšeny na normu a často následně prezentovány v médiích jako přednosti kandidátů.

Jsem dalek toho, abych lidem jako jste VY radil koho vybrat či nikoliv. Jste lidé jichž si vážím, které mám rád. Věřím ve váš úsudek, inteligenci a rozhodnutí a to i tehdy, když máme na věci rozdílný názor.

Ostatně v našem klubu jsme si nikdy nehráli na jednohlasnost…

Vím, že Vy k volbám půjdete. Ve svém okolí ale máte určitě i lidi, u kterých si nejste jistí, zda volit půjdou.

Prosím, Vás, volby jim připomeňte …

 S pozdravem a přáním všeho dobrého

Váš

Miloš Starý
 

P.S.: Douška Benjamina Rolla, představitele hnutí Milion Chvilek, z.s./

Před čtyřmi lety vyhrál volby do Poslanecké sněmovny bývalý STBák, trestně stíhaný muž, který je v kolosálním střetu zájmů a který každý den poškozuje naši republiku. Výzvu k jeho rezignaci podepsalo 439 444 lidí. Na Letné a dalších protestech, které požadovaly jeho odstoupení, jste možná byli se mnou.
A přesto teď nejspíš také s hrůzou sledujete, že nic z toho možná nemusí stačit k tomu, aby byl Andrej Babiš poražen ve volbách. Udělali jsme společně mnoho. A přesto se teď zdá, že to pořád nebylo dost. Zbývá už jen pár posledních dní, a proto Vás takto osobně prosím – pojďte spolu se mnou aktuální vývoj zvrátit.

75. ročník Mikulášského běhu jičínských atletů koronaviru navzdory

 

Letošní rok nepřeje závodění a sportovním akcím vůbec. Přísná omezení se dotkla i našeho slavného závodu a organizátoři museli přistoupit poprvé v historii Mikulášského běhu k mimořádným úpravám pravidel. Došlo na slova jednoho ze zakladatelů Vladislava Hasana Bosáka, který prohlásil, že vůbec nejlepší by bylo, kdyby si každý svůj výkon měřil sám.

Výbor oddílu ATLETIKA Jičín pro letošní rok upravil podmínky tak, aby nedošlo ke shromáždění tolika sportovců a diváků a rozhodlo, že závodit budou běžci individuálně během tří předvánočních dnů, počínaje pátkem 18.12. odpoledne, v sobotu 19.12. a neděli 20.12. Podrobné propozice najdete na http://mikulassky beh.wz.cz/. Pořadatelská služba, bude na Bradech dohlížet zejména na dodržování bezpečnostních opatření.

Prosíme účastníky, aby svá vozidla nechali dole a na start závodu přišli pěšky a věnovali pozornost instrukcím pořadatelů. Věříme, že i v rámci omezených možností se podaří zorganizovat závod ke spokojenosti všech účastníků a aby kontinuita a tradice závodu nebyla přerušena.

Při premiéře 8. 12.1946 z vrcholu Brada (438 m.n.m.) vyrazilo na trať 19 borců, z toho tři ženy. Zvítězil semilský J.Fiedler, z jičínských atletů byl nejlepší Ing. Josef Moc, v kategorii dorostu exceloval pozdější několikanásobný vítěz, rekordman v počtu účastí, kronikář závodu a obětavý pořadatel Karel Hlaváč ( 1930 – 2014), v ženách Dáda Volfová. Po závodě se konala Mikulášská veselice v hospodě U Kropáčků. Nutno dodat, že se běželo v maskách a kostýmech a jednalo se o maškarní závod.

Startovní listina čítající od počátku do dneška více než 30 000 běžců a během 74 let zaznamenala mezi účastníky mnoho mimořádných osobností nejen sportovního, ale i politického, kulturního a společenského života . Namátkou jmenujme Doc. Karla Kněnického, ak.sochaře Slávu Hejduka- autora komorních plastik samorostlých Mikulášů a čertů, nezapomenutelného intelektuála Ing. Jana Filsaka – autora obrazu Zrození Mikulášského běhu, otce pohádkového Rumcajse Václava Čtvrtka, olympijského vítěze v kanoistice Martina Doktora, místopředsedy olympijského výboru Františka Dvořáka a Josefa Dovalila, místopředsedu EAAI Karla Pilného a celou řadu dalších celebrit z různých koutů republiky, kteří každoročně na Bradech slaví setkání generací.

Mikulášský běh je dnes významnou akcí jičínských atletů a třetím nejstarším závodem mimo dráhu po běchovické desítce (1897) a Velké Kunratické (1934), které se konají bez přerušení. Na jeho startu stojí krom atletů též vyznavači jiných sportů: orientační běžci, lyžaři, cyklisté, judisté, fotbalisté…ale i ryzí amatéři z prosté touhy změřit síly, držet tradici a porovnat svůj výkon s tím loňským. Zakladatelé mohou hrdě pozorovat svá pravnoučata – mlíčňáky, jak navazují na sportovní slávu svých pradědů. Ano, je zde kontinuita generací a veliká tradice. Za to patří dík nejenom našim hrdinům z roku 1946 ale všem, kdo pomáhají tuto tradici udržet. Velkou pomocí je spolupráce s oddílem orientačního běhu, Městským úřadem v Jičíně a obcí Brada-Rybníček a také místními firmami.

Pro doplnění ještě rekordy: P. Ondrašík ( 1982) a L. Pokorný (1991) absolvovali mužskou náročnou trať 2800m za 9:24 s., Petr Havel zvítězil celkem 6x, Karel Hlaváč 4x. Poslední tři ročníky dominoval Jan Schulhof KSM Hrádek a i letos bude patřit k favoritům. V loňském roce se mu, jako jedinému, podařilo pokořit desetiminutovou hranici.

Vzpomínkou na zakladatele tohoto slavného závodu končí i náš výlet do historie Mikulášského běhu na Bradech. Vděčíme jim za existenci neobyčejného sportovního svátku a věříme, že v tradici, kterou založili v roce 1946 budou pokračovat i následníci dnešních pořadatelů, jičínských atletů.

Současná opatření v boji s Covid-19 neumožňují uspořádat 75. ročník MB
v tradičním formátu, a proto ZABĚHNĚME SI 75. MIKULÁŠSKÝ BĚH INDIVIDUÁLNĚ

Hlavní trať 2800 metrů je pro Vás vyznačena od pátku 18. 12. od 8:00 do
neděle 20. 12. do 14:00 hodin.
Tratě pro děti budou vyznačeny v sobotu 19. 12. a v neděli 20. 12. od 10:00 do
12:00 hodin

Potěší nás, pokud se rozhodnete absolvovat tuto variantu běhu.
DODRŽUJTE, PROSÍM, AKTUÁLNÍ HYGIENICKÁ OPATŘENÍ

ZÁKLADNÍ INFORMACE:

Dětské běhy:

Tratě 25 m, 50 m, 100 m, 200 m, 300 m – letos je povolen běh rodičů s dětmi – doporučujeme

Přihlášky na místě vyplníte lístek se jménem, příjmením, ročníkem narození a délkou trati a vhodíte ho do připravené krabice

Startovné NEPLATÍ SE
Odměny po doběhu si každý malý běžec vyzvednete ve stanu v cíli
Výsledky symbolická výsledková listina, bez pořadí závodníků, bude na webu závodu

Hlavní „závod“:

Tratě 2800 metrů, trať 1000 metrů NEBUDE tentokrát vyznačena
Přihlášky po doběhu vyplníte lístek se jménem, příjmením, ročníkem narození a docíleným časem a vhodíte do připravené schránky v cíli. Tyto údaje lze rovněž poslat na mail acjic@seznam.cz (uzávěrka je v neděli v 16:00 hodin)

Startovné NEPLATÍ SE
Odměny NEVYPLÁCÍ SE
Výsledky symbolická výsledková listina, dle tradičních kategorií, bude na webu závodu
Upozornění na trati nebudou pořadatelé, dbejte maximální opatrnosti
nebude otevřeno zázemí závodu.
občerstvení pouze z vlastních zásob.

NOMINACE RADKA SCHOVÁNKA NA UDĚLENÍ CENY MĚSTA JIČÍNA V ROCE 2020

Rozhodli jsme se podat tuto nominaci vzhledem k dlouhodobým zásluhám o rozkrývání, odhalování a připomínání zločinů totalitního režimu, který u nás vládl od roku 1948 celých 40 let a napáchal v naší zemi a společnosti nezměrné škody, z nichž se naše země nemůže vzpamatovat dodnes.

Pan Radek Schovánek se zasloužil o to, aby komunistická totalita a její zvůle nebyla zapomenuta. To se nelíbí mnohým, kteří byli její součástí a kteří by nedávnou historii nejraději zametli pod koberec. Bohužel, mnozí z těchto lidí dnes zastávají důležité posty v současném státním aparátu a to i na místech nejvyšších.

Radek Schovánek se narodil v roce 1964 v Jičíně. Působí jako badatel. Před listopadem 1989 se aktivně podílel na přepisování samizdatů. Dovážel knihy a časopisy z Maďarska. V roce 1988 spoluzakládal samizdatovou edici NOS. Od počátku devadesátých let působil jako dokumentarista a odborný pracovník v různých institucích zabývajících se výzkumem komunistického režimu a to:  v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, v Ústavu pro studium totalitních režimů atd. Dnes pracuje na Ministerstvu obrany ČR na odboru pro válečné veterány, kde se zabývá třetím odbojem.

Edičně připravil knihu Svazek Dialog. StB versus Pavel Kohout (nakl. Paseka 2006),  spolu s Petrem Blažkem uspořádal publikaci Přikládáme sekeru ke kořenům lži. Rozhlasové projevy programového ředitele Rádia Svobodná Evropa v Mnichově 1951 – 1952 Pavla Tigrida; 100 dnů CHARTY 77 (Academia). Je spoluautorem divadelní hry, kterou napsali spolu s Martinou Kinskou s názvem   AGENT tzv.společenský, jež dostala Cenu Marka Rawenhilla.

Své postřehy a výsledky bádání publikuje i ve svém blogu na echo24cz a aktivně vystupuje v médiích.

Za jeho postoje, z nichž neuhnul ani o píď a jeho důležitou práci jsme se za JDK rozhodli nominovat pana Radka Schovánka na CENU MĚSTA JIČÍNA pro rok 2020.

V Jičíně 30. srpna 2020

Doc. RNDr. Martin Košťák, Ph.D.