Archiv rubriky: příspěvky na hlavní stránce

Pozor! Aktuální propozice MB!

 

Současná opatření v boji s Covid-19 neumožňují uspořádat 76. ročník MB v tradičním formátu, a proto

ZABĚHNĚME SI 76. MIKULÁŠSKÝ BĚH INDIVIDUÁLNĚ

Hlavní trať 2800 metrů je pro Vás vyznačena od pátku 3. 12. od 8:00 do neděle 5. 12. do 14:00 hodin

Tratě pro děti budou vyznačeny v sobotu 4. 12. a v neděli 5. 12. od 10:00 do 12:00 hodin

Dětské běhy:

Tratě                    25 m, 50 m, 100 m, 200 m, 300 m – letos je povolen běh rodičů s dětmi doporučujeme

Přihlášky             na místě vyplníte lístek se jménem, příjmením, ročníkem narození a délkou trati a vhodíte ho do připravené krabice

Startovné           NEPLATÍ SE

Odměny             po doběhu si každý malý běžec vyzvednete ve stanu v cíli

Výsledky             symbolická výsledková listina, bez pořadí závodníků, bude na webu závodu

 

Hlavní „závod“:

Tratě                    2800 metrů, trať 1000 metrů NEBUDE tentokrát vyznačena

Přihlášky             po doběhu vyplníte lístek se jménem, příjmením, ročníkem narození a       docíleným časem a vhodíte do připravené schránky v cíli.

Tyto údaje lze rovněž poslat na mail acjic@seznam.cz (uzávěrka je v neděli v 16:00 hodin)

Startovné           NEPLATÍ SE

Odměny             NEVYPLÁCÍ SE

Výsledky             symbolická výsledková listina, dle tradičních kategorií, bude na webu závodu

Upozornění        na trati nebudou pořadatelé, dbejte maximální opatrnosti nebude otevřeno zázemí závodu.

Občerstvení pouze z vlastních zásob.

Informace          http://mikulasskybeh.wz.cz

Potěší nás, pokud se rozhodnete i letos absolvovat tuto variantu běhu.

DODRŽUJTE, PROSÍM, AKTUÁLNÍ HYGIENICKÁ OPATŘENÍ

 

76. Mikulášský běh na Bradech 2021

V neděli 5. prosince 2021 se na Bradech uskuteční již 76. Ročník populárního Mikulášského běhu pořádaný jičínskými atlety ve spolupráci s obcí Brada-Rybníček a oddílem SC Jičín.

Na lesních tratích se tradičně vystřídají běžci všech věkových kategorií. V 9:45 odstartují jednoleté děti a plynule dál po jednotlivých ročnících další věkové kategorie na tratích od 25 metrů po 600 metrů. Od 11 hodin pak začnou intervalové starty, kdy se na start postaví borci od kategorie mladšího žactva po veterány. Mladší žactvo absolvuje trať 1000 metrů a ostatní kategorie 2800 metrů.

Novinkou letošního ročníku je přihláška předem přes přihlašovací systém, který umožňuje přihlášku z pohodlí domova. Veškeré informace k jednomu z nejstarších běhů pořádaných v České republice naleznete na webových stránkách závodu www.mikulasskybeh.wz.cz.

Věříme, že nám epidemiologická situace umožní uspořádat závod v tradičním formátu. Srdečně zveme všechny jičínské sportovce, ale i borce z blízkého, či vzdáleného okolí na vrch Brada.

Propozice k závodu naleznete zde: Propozice 2021

Přihláška na 76. MB: https://www.sportt.cz/register/1109

text: Petr Šindelář (PeŠ)

foto: Petr Svoboda

Jan Urban: Vznik Československé republiky byl velmocenským omylem. Ze lží se stala legenda

 

Nádherný „obrozenecký“ sen, samostatná republika, neměl v době rozvrácených národnostních vztahů ve střední Evropě šanci. Ve chvíli zhroucení rakousko-uherského soustátí se hnací silou stala nezodpovědná touha části české elity domoci se pod jakýmkoliv jménem statutu vládnoucího „národa“ nad co největším územím. Více než poloviny jinojazyčného obyvatelstva nového státu se tato česká elita na nic neptala.

U vědomí svého „civilizačního“ náskoku byla elita rozhodnuta přinášet pokrok Slovensku, Slezsku a Podkarpatské Rusi doslova za každou cenu – a k tomu si podrobit i nesouhlasící české Němce a slovenské Maďary – i za cenu násilí.

Jenomže potlačení zájmů více než poloviny obyvatelstva nečeského jazyka vnímala velká část československých Němců, Slováků, Maďarů, Poláků a Rusínů od počátku jako nerovnoprávnost. S výjimkou zaostalého Rumunska, daleko na nejvýchodnější hranici státu, nebyl Československu nakloněn ani jeden z jeho sousedů. Nové hranice s Polskem a Maďarskem se dokonce definovaly až vojenským konfliktem a s pomocí násilí byl pacifikován i odpor německého obyvatelstva v některých městech Sudet.

Zvláštní kapitolu mýtotvorby je nekritická idealizace prezidentů či armády, která v české společnosti přetrvává dodnes. Tato tradice vylučuje možnost omylu, stáří, nemoci, osobního selhání či dokonce zrady.

Představa o novém Československu, jehož ekonomické a kulturní úspěchy pomohou rychle přetavit jednotlivá jazyková národovectví v jednotný československý politický národ, byla ve střední Evropě 20. a 30. let pouhou iluzí. Byl to vzdušný zámek, stavěný jen pro krásné počasí.

Stateční, moudří a neomylní

Naprostá většina české politické elity ve skutečnosti nikdy nebyla ochotna snížit se na úroveň rovnoprávnosti s vícehlavou jinojazyčnou většinou ve společném státě. Už vůbec ne pak splnit sliby, dávané Spojencům na mírové konferenci o tom, že Československo bude mít kantonální systém a nebude budovat stálou armádu.

Skutečný stav věcí ale dlouho zastíraly nesporné hospodářské, kulturní a zprvu i politické úspěchy nového státu. Československo si přes svoje vnitřní problémy, na rozdíl od všech svých sousedů, dokázalo udržovat formálně demokratický politický systém. A v prvních deseti letech se ještě mohlo zdát, že vítězům první světové války zájem o demokratizaci střední Evropy vydrží věčně. Život v iluzi může vydržet velmi dlouho – zvláště pokud se stane státní doktrínou, podporovanou státním školstvím, cenzurou a valnou většinou sdělovacích prostředků.

Československá státní doktrína, nebo spíše domácí propaganda, převzala navíc to nejhorší z české obrozenecké tradice – slepou sebestřednost a vytváření mýtů. České debaty o minulosti, stejně jako vymýšlení smyslu takových „národních dějin“, vytržených z mezinárodního kontextu (Milan Kundera 1968, stejně jako současní tzv. pullmanovci), zabředávaly a zabředávají často až k hranici naivity.

Zvláštní kapitolu této mýtotvorby tvoří nekritická idealizace prezidentů či armády, která, mimochodem, v české společnosti přetrvává dodnes. Tato tradice vylučuje možnost omylu, stáří, nemoci, osobního selhání či dokonce zrady. Prezidenti z období krizí jsou ve vnímání české společnosti jen výhradně stateční, moudří, neomylní a spravedliví andělé.

Tomáš Garrigue Masaryk přitom byl placeným agentem britské zpravodajské služby ještě předtím, než v prvním roce války odešel do exilu. Později vyhlásil i zcela mylnou neutralitu vůči bolševickému režimu v Rusku a jen těžko se smiřoval s obrovským ohlasem, který ve světě mělo proti jeho vůli vyhlášené vystoupení legií proti bolševikům. Proč nepřiznávat i tohle?

O mnoho nepochopitelnější je dodnes převládající idealizace Edvarda Beneše či Ludvíka Svobody. Ještě dnes česká armáda uměle udržuje představu o kontinuitě a tradicích československých ozbrojených sil od roku 1918. Je to jen legenda.

Ostudné politické a otevřeně kriminální čistky v armádě probíhaly už od léta 1945. Ludvík Svoboda i prezident Beneš o nich byli detailně informováni a schvalovali je.

Mstivý prezident Beneš

Po svojí abdikaci a osobním písemném blahopřání svému nástupci Emilu Háchovi začátkem října 1938 se Beneš prohlásil po vypuknutí války znovu za prezidenta. Aby se prosadil, nechal zavřít do anglických vězení a táborů stovky svých politických odpůrců.

Podstatně legitimnějšího konkurenta, trojnásobného předválečného premiéra Milana Hodžu, vyštval z Londýna pod hrozbou internace do Spojených států. Ministru Nečasovi zakázal už rok před skončením války pro jeho „protisovětské postoje“ návrat do vlasti.

V pankráckém vězení, jen pár týdnů po svém návratu z londýnského exilu a následném okamžitém zatčení, zemřel i předválečný poslanec a Benešův odpůrce František Schwarz. Ale především – Beneš celou předválečnou československou armádu vědomě zlikvidoval. Poslední část její generality, která mu v exilu sloužila jako „ministerstvo národní obrany“, ještě před jejím koncem na přání Sovětů rozpustil a opustil. Veškeré armádní velení a organizaci předal sovětskou agenturou prolezlé jednotce plukovníka, a později generála Ludvíka Svobody, zvané Československý armádní sbor v Sovětském svazu.

Před chybným a pro jednotku téměř likvidačním nasazením do karpatsko-dukelské operace na podzim 1944 (rozkazem maršála Koněva) měla pouhých 16451 vojáků. Skoro dvanáct tisíc z nich byli občané jiných států než Československa, především Sovětského svazu, takže to mnohem spíše byla jakási obdoba Cizinecké legie. Čechů a Moravanů v ní bylo jen 925. Více než trojnásobek byl Slováků, dezertérů z tzv. Rychlé divize fašistického Slovenského štátu. Občanů předválečného Československa v ní tedy byla pouhá čtvrtina.

Okamžitě po vstupu na československé území koncem roku 1944 bylo ke každé vyšší jednotce přiděleno několik nových sovětských „poradců“ a od ledna 1945 celý armádní sbor a veškerou mobilizovanou novou vojenskou strukturu Československé armády ovládlo Sověty řízené Obranné zpravodajství. Z předválečné armády nezůstalo nic.

Obrněná brigáda a letci ze Západu se směli vrátit domů až v létě 1945 a jejich jednotky byly rozpuštěny. Obrněná brigáda s anglickými tanky nesměla být zprvu ani představena veřejnosti, a tak na slavnostní přehlídce v polovině května v Praze jeli českoslovenští vojáci na tancích IS-2, jen pro tuto show zapůjčených Rudou armádou, a řízených sovětskými posádkami.

Ostudné politické a otevřeně kriminální čistky v armádě probíhaly už od léta 1945. Ludvík Svoboda i prezident Beneš o nich byli detailně informováni a schvalovali je. Pozdější věznění a popravy mnoha vyhozených důstojníků proto padají i na jejich hlavy. Pro Beneše a Svobodu byly jen přijatelnou cenou za sovětskou součinnost při násilném vyhánění německého obyvatelstva přes hranice do sovětské okupační zóny v Německu a nahnání více než milionu lidí do koncentračních táborů (tak se jim opravdu úředně říkalo).

Než by Svoboda použil „nespolehlivé“ západní jednotky a jejich důstojníky, raději se opřel o bývalé důstojníky armády fašistického Slovenského štátu. Do armády bylo na jeho rozkaz ještě v květnu 1945 mobilizováno dokonce osm set zajatých příslušníků nejbrutálnějších jednotek Hlinkovy gardy (tzv. Haššíkovci), kterým se podařilo utéci ze Slovenska až k Písku, kde jim americká armáda znemožnila přechod demarkační linie.

Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…

Ve stejné době byla rozhodnutím vlády a prezidenta řada vojenských jednotek převedena v utajení pod komunisty přímo řízené ministerstvo vnitra. O podílu takových jednotek a armády jako celku na masových vraždách a násilnostech proti civilnímu obyvatelstvu v době míru Armáda České republiky dodnes mlčí.

Kromě vyhnání a odsunu českých a moravských Němců v prvních dvou poválečných letech připomeňme i nasazení v Plzni v roce 1953, nebo v ulicích řady českých a moravských měst v srpnu 1969. Nikdo za to nikdy nebyl potrestán. Tisíce zbytečný komunistických generálů a důstojníků ČSLA se i po roce 1989 v klidu dočkaly bohaté penze a výsluh, zatímco oběti režimu dožívaly na desítky let zapomenuty, s nejnižšími příjmy nebo v emigraci.

Je snad potřeba více důkazů k výroku, že Edvard Beneš s pomocí Ludvíka Svobody už v roce 1945 zničili armádu demokratického Československa a podřídili ji, spolu s celým státem, koloniální nadvládě stalinistické diktatury?

Výzva k otevřené diskusi

Oslavovat vznik Československa je dnes především výzvou k tolik opožděné diskuzi o českých dějinách 20. století, o tom, čemu se říká národní identita. Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…

Jistou formu dějinné spravedlnosti prožil jenom Ludvík Svoboda. Poté, co organizoval vyhnání a odsun milionů českých a moravských Němců, a pomohl zničit kariéry a životy tisíců svých spolubojovníků, sám zažil nemilost i vězení. Měl štěstí. Byl rehabilitován a v srpnu 1968 se jako prezident nesporně zachoval státnicky, když zamezil sovětskému plánu na vytvoření dělnicko-rolnické vlády kolaborantských aparátčíků a přivezl z Moskvy unesené vedení KSČ.

Nástupu kolaborantů ale nezabránil a na konci života ho potkalo vůbec největší ponížení. Sovětské vedení mu – coby prezidentovi státu – zakázalo vydat jeho válečné paměti. Sluhům není dovoleno si pamatovat.


Autor je vzděláním historik. V roce 1988 se podílel na přípravě nezávislé mezinárodní konference k sedmdesátému výročí založení Československa a strávil proto spolu s ostatními organizátory čtyři dny v ruzyňské věznici.

 

Článek propůjčen z oficiálního zdroje: https://hlidacipes.org/jan-urban-vznik-ceskoslovenske-republiky-byl-velmocenskym-omylem-ze-lzi-se-stala-legenda/?utm_medium=notifikacepush&utm_source=notifikacepush&utm_campaign=notifikacepush&utm_content=rozeslaneoznameni

 

75. ročník Mikulášského běhu jičínských atletů koronaviru navzdory

 

Letošní rok nepřeje závodění a sportovním akcím vůbec. Přísná omezení se dotkla i našeho slavného závodu a organizátoři museli přistoupit poprvé v historii Mikulášského běhu k mimořádným úpravám pravidel. Došlo na slova jednoho ze zakladatelů Vladislava Hasana Bosáka, který prohlásil, že vůbec nejlepší by bylo, kdyby si každý svůj výkon měřil sám.

Výbor oddílu ATLETIKA Jičín pro letošní rok upravil podmínky tak, aby nedošlo ke shromáždění tolika sportovců a diváků a rozhodlo, že závodit budou běžci individuálně během tří předvánočních dnů, počínaje pátkem 18.12. odpoledne, v sobotu 19.12. a neděli 20.12. Podrobné propozice najdete na http://mikulassky beh.wz.cz/. Pořadatelská služba, bude na Bradech dohlížet zejména na dodržování bezpečnostních opatření.

Prosíme účastníky, aby svá vozidla nechali dole a na start závodu přišli pěšky a věnovali pozornost instrukcím pořadatelů. Věříme, že i v rámci omezených možností se podaří zorganizovat závod ke spokojenosti všech účastníků a aby kontinuita a tradice závodu nebyla přerušena.

Při premiéře 8. 12.1946 z vrcholu Brada (438 m.n.m.) vyrazilo na trať 19 borců, z toho tři ženy. Zvítězil semilský J.Fiedler, z jičínských atletů byl nejlepší Ing. Josef Moc, v kategorii dorostu exceloval pozdější několikanásobný vítěz, rekordman v počtu účastí, kronikář závodu a obětavý pořadatel Karel Hlaváč ( 1930 – 2014), v ženách Dáda Volfová. Po závodě se konala Mikulášská veselice v hospodě U Kropáčků. Nutno dodat, že se běželo v maskách a kostýmech a jednalo se o maškarní závod.

Startovní listina čítající od počátku do dneška více než 30 000 běžců a během 74 let zaznamenala mezi účastníky mnoho mimořádných osobností nejen sportovního, ale i politického, kulturního a společenského života . Namátkou jmenujme Doc. Karla Kněnického, ak.sochaře Slávu Hejduka- autora komorních plastik samorostlých Mikulášů a čertů, nezapomenutelného intelektuála Ing. Jana Filsaka – autora obrazu Zrození Mikulášského běhu, otce pohádkového Rumcajse Václava Čtvrtka, olympijského vítěze v kanoistice Martina Doktora, místopředsedy olympijského výboru Františka Dvořáka a Josefa Dovalila, místopředsedu EAAI Karla Pilného a celou řadu dalších celebrit z různých koutů republiky, kteří každoročně na Bradech slaví setkání generací.

Mikulášský běh je dnes významnou akcí jičínských atletů a třetím nejstarším závodem mimo dráhu po běchovické desítce (1897) a Velké Kunratické (1934), které se konají bez přerušení. Na jeho startu stojí krom atletů též vyznavači jiných sportů: orientační běžci, lyžaři, cyklisté, judisté, fotbalisté…ale i ryzí amatéři z prosté touhy změřit síly, držet tradici a porovnat svůj výkon s tím loňským. Zakladatelé mohou hrdě pozorovat svá pravnoučata – mlíčňáky, jak navazují na sportovní slávu svých pradědů. Ano, je zde kontinuita generací a veliká tradice. Za to patří dík nejenom našim hrdinům z roku 1946 ale všem, kdo pomáhají tuto tradici udržet. Velkou pomocí je spolupráce s oddílem orientačního běhu, Městským úřadem v Jičíně a obcí Brada-Rybníček a také místními firmami.

Pro doplnění ještě rekordy: P. Ondrašík ( 1982) a L. Pokorný (1991) absolvovali mužskou náročnou trať 2800m za 9:24 s., Petr Havel zvítězil celkem 6x, Karel Hlaváč 4x. Poslední tři ročníky dominoval Jan Schulhof KSM Hrádek a i letos bude patřit k favoritům. V loňském roce se mu, jako jedinému, podařilo pokořit desetiminutovou hranici.

Vzpomínkou na zakladatele tohoto slavného závodu končí i náš výlet do historie Mikulášského běhu na Bradech. Vděčíme jim za existenci neobyčejného sportovního svátku a věříme, že v tradici, kterou založili v roce 1946 budou pokračovat i následníci dnešních pořadatelů, jičínských atletů.

Současná opatření v boji s Covid-19 neumožňují uspořádat 75. ročník MB
v tradičním formátu, a proto ZABĚHNĚME SI 75. MIKULÁŠSKÝ BĚH INDIVIDUÁLNĚ

Hlavní trať 2800 metrů je pro Vás vyznačena od pátku 18. 12. od 8:00 do
neděle 20. 12. do 14:00 hodin.
Tratě pro děti budou vyznačeny v sobotu 19. 12. a v neděli 20. 12. od 10:00 do
12:00 hodin

Potěší nás, pokud se rozhodnete absolvovat tuto variantu běhu.
DODRŽUJTE, PROSÍM, AKTUÁLNÍ HYGIENICKÁ OPATŘENÍ

ZÁKLADNÍ INFORMACE:

Dětské běhy:

Tratě 25 m, 50 m, 100 m, 200 m, 300 m – letos je povolen běh rodičů s dětmi – doporučujeme

Přihlášky na místě vyplníte lístek se jménem, příjmením, ročníkem narození a délkou trati a vhodíte ho do připravené krabice

Startovné NEPLATÍ SE
Odměny po doběhu si každý malý běžec vyzvednete ve stanu v cíli
Výsledky symbolická výsledková listina, bez pořadí závodníků, bude na webu závodu

Hlavní „závod“:

Tratě 2800 metrů, trať 1000 metrů NEBUDE tentokrát vyznačena
Přihlášky po doběhu vyplníte lístek se jménem, příjmením, ročníkem narození a docíleným časem a vhodíte do připravené schránky v cíli. Tyto údaje lze rovněž poslat na mail acjic@seznam.cz (uzávěrka je v neděli v 16:00 hodin)

Startovné NEPLATÍ SE
Odměny NEVYPLÁCÍ SE
Výsledky symbolická výsledková listina, dle tradičních kategorií, bude na webu závodu
Upozornění na trati nebudou pořadatelé, dbejte maximální opatrnosti
nebude otevřeno zázemí závodu.
občerstvení pouze z vlastních zásob.

NOMINACE RADKA SCHOVÁNKA NA UDĚLENÍ CENY MĚSTA JIČÍNA V ROCE 2020

Rozhodli jsme se podat tuto nominaci vzhledem k dlouhodobým zásluhám o rozkrývání, odhalování a připomínání zločinů totalitního režimu, který u nás vládl od roku 1948 celých 40 let a napáchal v naší zemi a společnosti nezměrné škody, z nichž se naše země nemůže vzpamatovat dodnes.

Pan Radek Schovánek se zasloužil o to, aby komunistická totalita a její zvůle nebyla zapomenuta. To se nelíbí mnohým, kteří byli její součástí a kteří by nedávnou historii nejraději zametli pod koberec. Bohužel, mnozí z těchto lidí dnes zastávají důležité posty v současném státním aparátu a to i na místech nejvyšších.

Radek Schovánek se narodil v roce 1964 v Jičíně. Působí jako badatel. Před listopadem 1989 se aktivně podílel na přepisování samizdatů. Dovážel knihy a časopisy z Maďarska. V roce 1988 spoluzakládal samizdatovou edici NOS. Od počátku devadesátých let působil jako dokumentarista a odborný pracovník v různých institucích zabývajících se výzkumem komunistického režimu a to:  v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, v Ústavu pro studium totalitních režimů atd. Dnes pracuje na Ministerstvu obrany ČR na odboru pro válečné veterány, kde se zabývá třetím odbojem.

Edičně připravil knihu Svazek Dialog. StB versus Pavel Kohout (nakl. Paseka 2006),  spolu s Petrem Blažkem uspořádal publikaci Přikládáme sekeru ke kořenům lži. Rozhlasové projevy programového ředitele Rádia Svobodná Evropa v Mnichově 1951 – 1952 Pavla Tigrida; 100 dnů CHARTY 77 (Academia). Je spoluautorem divadelní hry, kterou napsali spolu s Martinou Kinskou s názvem   AGENT tzv.společenský, jež dostala Cenu Marka Rawenhilla.

Své postřehy a výsledky bádání publikuje i ve svém blogu na echo24cz a aktivně vystupuje v médiích.

Za jeho postoje, z nichž neuhnul ani o píď a jeho důležitou práci jsme se za JDK rozhodli nominovat pana Radka Schovánka na CENU MĚSTA JIČÍNA pro rok 2020.

V Jičíně 30. srpna 2020

Doc. RNDr. Martin Košťák, Ph.D.

Volby do krajského zastupitelstva a JDK

V této neklidné a nepřehledné době, kdy mysl občana – voliče je rozptylována mnoha více či méně závažnými tématy a kdy svět se zabrzdil a celkově zpomalil, dochází, jako vždy před volbami k oblbování a slibům ze strany politických subjektů.

Mnozí lokální politici touží po tom stát se krajskými zastupiteli a zejména baží po placených židlích ve výborech a komisích. Ale ještě dříve, než budou za minimálního zájmu veřejnosti o tyto volby zvoleni či nezvoleni, už aktivně rejdí ve veřejném prostoru a nadbíhají potenciálním koaličním partnerům, s nimiž si preventivně podávají ruce na společenských akcích. Drtivá většina těchto subjektů je schopna se spojit a vytvořit koalici třeba s baziliškem.

Před dvaceti lety bylo ještě nemyslitelné, a to ani na lokální úrovni, politické spojenectví s KSČ. Postupně padlo i toto tabu a bolševici (nynější i bývalí) vesele vládnou ve městech, krajích i na celostátní úrovni, kde vydírají populistickou vládu, již drží svými hlasy u vesla. Nejschopnější komunisté přeskočili už dávno do vládnoucí sekty bez programu a svědomí, která pod heslem:  ANO, bude líp!… zastávají, krom Senátu, nejvyšší funkce ve státě, naši slavnou justici nevyjímaje a devastují tuto zemi. Hrůza!!!

Po počátečním zděšení z nástupu ANO se profesionálové v politice otřepali a bez výčitek svědomí nadbíhají už nyní favoritovi těchto voleb. Dokonce i rádoby pravicová ODS odhodila před časem své zásady a vytvořila koalice se svým úhlavním nepřítelem. Nejbližším příkladem je magistrát v Hradci Králové. Řada slušných členů ODS na to konto vystoupila z řad Blue Birds. Přišli o mnoho dlouholetých a věrných voličů; účel však světí prostředky a politický handl byl na světě. Už dávno totiž nejde o ideje a zásady. Politická prostituce kvete napříč politickým spektrem. Skutečnými šampiony v tomto oboru jsou historicky ČSSD a KDU-ČSL. Jsou schopni se spojit úplně s kýmkoliv a v obsazování a vytváření placených židlí  v našem přebubřelém aparátu státní správy jsou nepřekonatelní. Však jsou v politice ze všech nejdéle a jde jim to skutečně skvěle…

Náš Jičínský demokratický klub nabídl do voleb pomoc bratrskému HDK, který jde spolu s TOP 09 a Liberální ekologickou stranou pod názvem Spojenci pro Královéhradecký kraj a naším kandidátem je lídr JDK, Mgr. Petr Šindelář, kterého, díky jeho dlouholetým aktivitám ve sportu a práci s mládeží, znají všichni, kdo jsou součástí atletického dění nejen v kraji ale v celé republice. Se Spojenci pro Královéhradecký kraj máme jistotu, že našimi hlasy nebude v příští koalici podpořeno ANO a KSČ. Jičín dlouhodobě neměl v krajském zastupitelstvu nikoho, kdo by pro rozvoj města na kraji dýchal. Opačným příkladem je Litomyšl v sousedním kraji, která dokázala získávat a nadále získává maximum možného. Kdo zná Petra Šindeláře ví, že v případě zvolení by to byl v zastupitelstvu kraje muž na svém místě.

M.S.

Michail Ščigol výstava – 30 let od vstupu na českou výtvarnou scénu

Michail Ščigol (*26.8.1945) – 30 let od vstupu na českou výtvarnou scénu

Tři dekády tvorby a dvě jubilea oslaví malíř a architekt Michail Ščigol výstavou v železnickém muzeu

Začátkem března 1990 přijíždí do Železnice, města kde je na každém třetím domě umístěna pamětní deska se jmény významných českých malířů, spisovatelů nebo hudebníků, zcela neznámý pětačtyřicetiletý malíř s vážně postiženým synem. Přivedlo ho sem hledání pomoci pro syna. Měl s sebou jen prázdná plátna a barvy.

Dětská léčebna Železnice měla v té době  vynikající reputaci a právě zde začíná příběh hodný literárního zpracování. Náš hrdina zde nejenom že nachází lékařské zázemí pro syna Daniela, ale i svůj domov, životní lásku a zázemí pro svou malířskou tvorbu. Kupuje starý rozpadlý dům a s kreativitou sobě vlastní buduje ateliér, který se později stane jedním z kulturních center města a širokého okolí, kde se setkávají umělci a milovníci umění. Tomu předchází neuvěřitelná práce a úsilí, desítky a stovky výstav doma v cizině, společenská angažovanost a usilovná tvorba. Zasvěcení nechápou, odkud se bere v tom drobném člověku tolik energie. I díky  několika významným umělcům a přátelům se Michail dostává do povědomí výtvarné obce. Hlavním důvodem toho je neustálá  aktivita, pracovitost, upřímná snaha a schopnost pochopit nové prostředí, jeho historii, kulturu a adaptovat se v něm.  Poměrně záhy získává občanství v nové vlasti. Už 30. května 1990  vystavuje poprvé právě v železnickém muzeu a získává přízeň železnického a jičínského publika.

Michail studuje pečlivě dějiny naší země a jeho dílo odráží obraz historie místa, kraje i naší země. Vznikají komorní díla ale i celé cykly maleb, postihující závažná témata biblická. Objevují se motivy antické mytologie, návraty k romantice. Inspiruje se významnými osobnostmi v cyklech A.V.E. Valdštejn, Se Šporkem a Braunem, komorní cyklus je věnován milovanému Vladimíru Komárkovi. Komárkova slavná Křížová cesta přivádí malíře k zamyšlení nad tragickými událostmi osudy naší země a vzniká Kalvárie totality, monumentální cyklus maleb připomínající likvidaci klášterů v roce 1950. Společně s železnickou básnířkou Martinou Komárkovou vydávají půvabnou knížku MODLITEBNÍK, jenž je připomínkou a varováním před hrůzami totality a násilí.

Dílo Michaila Ščigola nelze plně obsáhnout v několika odstavcích, vydá totiž na několik monografií. Dvě z nich jsou už na světě a postihují každá jednu dekádu z prvních 20 let tvorby v Čechách. Třetí je na cestě a obsah této knihy bude neméně zajímavý.

Malíř Michail Ščigol letos slaví 75. narozeniny a zároveň 30 let tvorby ve své druhé vlasti. Oslaví je výstavou  obrazů z let 1990-91 v Městském muzeu v Železnici, kde tenkrát zahájil svůj průlom na české výtvarné scéně. Vzdává tím i hold místu, kde mu bylo dáno prožít nejaktivnější léta svého osobního i uměleckého života.

Na výstavu, která se otevírá 1.8. 2020 a potrvá do 30.9. 2020 vás srdečně zveme.

 MS

 

Michail Ščigol: Výstava v karanténě II – „SE ŠPORKEM A BRAUNEM“

 

Pro milovníky umění přidáváme na web možnost nahlédnout do výstavních prostor Divadla Bez Zábradlí, kde náš malíř představuje Kuks se Šporkem a Braunem.V letošním roce, který je pro Michala Ščigola jubilejním, chce umělec bilancovat a to způsobem jemu vlastním. V programu výstav představuje letos celé své dílo, které vytvořil za 50 let tvorby.

SE ŠPORKEM A BRAUNEM

JE TO ZVLÁŠTNÍ BÝT NEVIDITELNÝ. KDYŽ PŘISTOUPÍŠ NA TO, ŽE SE VZDÁŠ HMOTNÉHO TĚLA A SMYSLŮ S NÍM SPOJENÝCH, HMATU, ČICHU, SLUCHU, SCHOPNOSTI CÍTIT TEPLO, MRÁZ A BOLESTI KLOUBŮ, TAK DOSTANEŠ ODMĚNU. STANE SE Z TEBE NEVIDITELNÝ LÉTAVÝ TVOR CESTUJÍCÍ ÚPLNĚ ZADARMO ČASEM A PROSTOREM. TO SE MI STALO NA KUKSU. POCHODOVAL JSEM SI V BAROKNÍM PROSTORU NAPLNĚNÉM SOCHAMI A NEBEM A OCITL SE NAJEDNOU VEDLE SVÝCH IDOLŮ, FRANTIŠKA ANTONÍNA ŠPORKA A MATYÁŠE BRAUNA. BYL JSEM VEDLE NICH TAK BLÍZKO A TAK DOKONALE UTAJEN, ŽE SI MNE VŮBEC NEVŠIMLI A POKRAČOVALI VE SVÉ SNAZE VYTVOŘIT OPRAVDU VELKÉ DÍLO TAK VÁŽNĚ, ŽE SE MI TO ZDÁLO LEGRAČNÍ.

ZAHLÉDL JSEM BRAUNA, JAK SEDÍ OPŘENÝ O KAMENNÝ BALVAN A VYHLEDÁVÁ V OBLACÍCH HNANÝCH VĚTREM NÁPADY PRO SVÉ SOCHY. VŠIML JSEM SI I TOHO, ŽE PRO ŠPORKA BYLO VELICE DŮLEŽITÉ, JAK BUDE VYPADAT, AŽ TADY NEBUDE.

STÁLE BYLI SPOLU.

NA PROCHÁZKÁCH, V ATELIÉRU I BĚHEM ODPOČINKU. TAK ROZDÍLNÍ A TAK ZÁVISLÍ JEDEN NA DRUHÉM. ŠPORK POSEDLÝ TÍM, CO CHCE ŘÍCI, BRAUN S BOŽSKÝM DAREM, JAK TO ŘÍCI. ROZMARNÉ MÚZE PATŘILI OBA. KDYŽ JE UNÁŠELA NA SVÝCH KŘÍDLECH, ŠPORK SE TVÁŘIL VÁŽNĚ A TROCHU SE TÉ VÝŠKY BÁL, BRAUN TU MÚZU VÁŠNIVĚ OBJÍMAL.

UŽ NEPOLETÍ BEZ NĚHO.

Michail Ščigol