Archiv rubriky: příspěvky na hlavní stránce

Sledě, kaviár a vodka. Kuksu vládnou umělci.

 

Výtvarníci ze sedmi zemí světa na týden ovládli barokní Hospitál na Kuksu. Sedmý ročník mezinárodního malířského plenéru vyvrcholí o víkendu (19. 8.) prodejní výstavou vzniklých děl.

KUKS Polština, ruština, angličtina, němčina, litevština, lotyšština, italština, francouzština, ukrajinština a samozřejmě čeština znějí od pátku barokním Kuksem. Sedmého ročníku mezinárodního malířského plenéru v Kuksu se účastní 13 výtvarníků z různých koutů Evropy.

„Tématem je Kuks, břeh života, břeh smrti. Kuks je barokní perla, máme tady mecenáše umění Františka Antonína Šporka, který počátkem 18. století tady vytvořil barokní krajinu. Máme tu díla geniálního barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Proto nechceme umělce svazovat a téma jsme zadali velmi široké. Genius loci místa je natolik silný, že každý si v tom najde své,“ říká organizátor sympozia Miloš Starý.

Duchovním otcem plenéru je malíř a architekt s ukrajinskými kořeny Michail Ščigol, který před sedmi lety stál  u jeho vzniku. „Doufám, že najdu další střípky k pochopení podstaty a genia loci barokního Kuksu, které se snažím už dvacet let vyjádřit a stále se mi to ještě nepodařilo,“ říká dvaasedmdesátiletý Ščigol, který žije a tvoří v Železnici na Jičínsku. V loňském roce na plenéru vytvořil pozoruhodný autoportrét: v puntíkovaném saku maluje schody, přes rameno mu zvědavě nakukuje smrtka s kosou a opodál stojí červená kráva.“ Ani na minutu jsme nezaváhali, když jsme hledali hlavní motiv letošního ročníku. Je to tak pozoruhodný obraz, že jsme ho dali i na plakát plenéru,“ říká Miloš Starý na schodech pod hospitálem. V Královéhradeckém kraji není vhodnějšího místa pro malířské sympozium než Kuks. Monumentální komponovaná barokní krajina s velkolepou barokní architekturou a plastikami Matyáše Bernarda Brauna, i po staletích v umělcích vzbuzuje inspiraci.

Účastníci plenéru tvoří na různých místech barokního areálu, většinou v rozlehlých prostorech hospitálu. Vzhledem k tomu, že je plenér časově ohraničený, tlačí je čas. O stresu z uzávěrky, která je 18. srpna, den před vernisáží výstavy děl vzniklých na plenéru, ale nemůže být řeč. „Jestli mám nějakou strategii? Z Kyjeva jsem si na Kuks přivezl své oblíbené naložené sledě, kaviár a vodku, které mi pomohou vytvořit jistě něco mimořádného,“ usmívá se výtvarná legenda z Kyjeva osmaosmdesátiletý Oleksandr Petrovič Milovzorov. Jednu ze svých olejomaleb tvoří na vzdušné chodbě bývalého vojenského lazaretu. Když se má vyjádřit k otázce, jak by vypadal jeho obraz vytvořený několika tahy štětce na téma soudobá situace na Ukrajině, chytne se za hlavu. „Musela by to být kompilace parafrází na Jacksona Polocka a Francisca Goyu zároveň, což je ale nemožné,“ říká Milovzorov, který společně se Ščigolem a architektem, keramikem a fotografem Milošem Šedivým patří k otcům zakladatelům plenéru. Všichni tři jsou účastníky plenéru i letos.

První mezinárodní plenér se konal v Jičíně na konci léta roku 2011. Hlavní myšlenkou bylo vytvořit tradici setkávání umělců a při něm nacházet kouzlo tohoto místa. Postupně vznikly desítky děl, která představila Jičín v jeho kráse. „V dalších letech se počet účastníků měnil, ale my tři jsme zůstávali. Přijížděli umělci z Česka, Ukrajiny, Ruska, Polska, Velké Británie, USA, Německa a Lotyšska. Myslím, že se prvotní myšlenku podařilo nejen naplnit, ale i v mnoha ohledech předčít,“ říká Michail Ščigol s paletou a štětcem v rukou.

Změna přišla loni. Pro šestý ročník sympozia pořadatelé vybrali noblesní prostředí Hospitálu na Kuksu, kde Ščigol v roce 2002 představil svůj cyklus: Se Šporkem a Braunem, ve kterém vzdal hold spolupráci velkorysého mecenáše umění Šporka s Braunem. „Zatímco v Jičíně byl pro mnohé umělce inspirací Albrecht z Valdštejna, zde se posouváme o jedno století na přímce času směrem k současnosti a zájem umělců se upíná k další z nejzajímavějších postav českého baroka, Františku Antonínu Šporkovi a jeho odkazu,“ říká Miloš Starý.

Na Kuksu letos tvoří i Katja Sokolova-Zyzak z Varšavy, její dcera fotografka Manja, která plenéry dokumentuje, dcera Oleksandra Petroviče Milovzorova Oksana, jež působí v italském Urbinu, Magdalena Lazar-Masier žijící střídavě v Polsku a ve Francii, mladá talentovaná jičínská výtvarnice – sklářka a studentka UMPRUM Dominika Petrtýlová, Litevec žijící v Německu Linas Domarackas, výtvarnice a patriotka z Kuksu Marie Bukovská, profesorka akademie výtvarných umění v kanadském Torontu Maria Gabánková, profesorka akademie pro změnu v lotyšské Rize Jevgenija Loginová a její manžel Anatolij Borodkin, který loni ohromil rozsáhlým cyklem Braunova Betlému. „Nemám žádnou strategii, odpočívám. Připadám si, jako bych se vrátil domů. Jsou tu úžasní lidé. Nejsem si jistý, jestli loňskou produktivitu překonám. Mám tady totiž manželku, bude to velmi, velmi těžké. Budu se snažit dál pokračovat v poznávání betléma,“ usmívá se Borodkin. „Na Kuksu je tolik zdrojů inspirace! Mám to tady moc ráda, hlavně i kvůli lidem, kteří se sympozia účastní. Je to tady taková rodina. Moje letošní téma bude historická lékárna, která mě fascinuje už roky,“ dodává Jevgenija Loginová.

Vernisáž výstavy 7. mezinárodního malířského plenéru začíná v sobotu 19. srpna v 11 hodin v refektáři Hospitálu. Organizátoři taktéž připravují z obou plenérů konaných na Kuksu výpravný katalog s fotografiemi a reprodukcemi jednotlivých výtvarných děl, který chtějí vydat na podzim tohoto roku.

Zdroj: Tomáš Kučera, redaktor MF DNES

Foto: Katja Sokolova-Zyzak 

Za JDK jsme popřáli Prof. Robertu Kvačkovi k jubileu

 

Aula Lepařova gymnázia hostila 29. 6. 2017 účastníky komorní akademie, kde přítomní mohli poblahopřát jednomu z největších historiků českých dějin a z nejslavnějších absolventů této školy, Robertu Kvačkovi (*1932). Za náš klub předali dárek (antologii české atletiky) Miloš Starý a Josef Kužel, který při závěrečném ceremoniálu vyzvedl prof. Kvačka nad hlavu, viz foto. Sešla se zde plejáda elitních historiků z nichž většina byla vděčnými žáky pana profesora.

Níže uvádíme texty mladšího Kvačkova spolužáka primáře MUDr. Hynka Tišera, amatérského historika a dlouholetého přítele a kamaráda.

MUDr. Tišer o Prof. Kvačkovi


 

Uveřejňujeme reakci pana místostarosty Hamáčka na otevřený dopis

 

Místostarosta zareagoval dříve než samotná Rada města stačila zasednout. Za rychlou reakci a omluvu místostarostovi děkujeme. S malou poznámkou, že 92. zasedání Rady města Jičína, bod č. 35 zřejmě jednalo o jiném muzeu než pro které umělec žádal příspěvek. I. Koloniev, o kterém hovoří usnesení a zápis žádné muzeum nemá a ani nevíme kdo I. Koloniev je a zda vůbec nějaký existoval. Pravděpodobně „zaškodil“ radniční šotek. Žádost se totiž týkala publikace o vzniku muzea sochařky Inny Kolomijec, významné ukrajinské výtvarnice, která měla vztah k Jičínsku a jejíž pozůstalost můžeme obdivovat v Železnici na adrese Husova 101.

MS

Níže si můžete přečíst omluvu pana místostarosty Mgr. Petra Hamáčka panu Michailu Ščigolovi…

Omluva panu M. Ščigolovi

 

 

 

JDK bude glosovat sněmovní i prezidentské volby aneb, jak to vidí členové našeho klubu…

Ahoj drazí členové a sympatizanti našeho klubu,

do voleb je sice daleko, ale myslím, že po prázdninách se začnou dít věci. Velké politické strany se začnou naparovat a předhánět se ve lživých populistických žvástech. Menší strany doufají v náhlý úspěch, a že se dostanou přes kýžených 5% a zajistí si teplé pelíšky a vliv ve sněmovně. O prezidentských volbách radši nechci vůbec spekulovat. U nás v JDK jsou zastoupeni sympatizanti od středu po pravicové voliče a pokud vím, nikdo z nás nebyl členem žádné politické strany včetně KSČ. Nemáme ambice  aspirovat na vysoké posty. Naší snahou je pozitivně ovlivňovat dění v našem milovaném Jičíně.

Před třemi roky nás po volbách poslali do opozice. Myslím, že tam děláme dobrou práci. Naši kolegové z jedenáctihlasé koalice nás sice příliš v lásce nemají, protože jim šlapeme na přezky, nicméně sami tehdy odmítli širokou koalici, kterou jsme jim vstřícně navrhovali. Ke škodě našeho města tahanice pokračují. Popravdě řečeno, moc mne role opozičního zastupitele netěší. Naší hlavní prioritou by mělo být hlavně sjednocení zastupitelstva. Tvrdím, že osobní ambice by měly jít stranou. V radě města by měla být zastoupena nejsilnější volební seskupení tak, aby o většině nerozhodoval jediný hlas. Tvrdošíjně budu opakovat, že je třeba zastupitelstvo omladit a proto bych chtěl, aby na naší kandidátce byli mladí lidé, nezatížení averzemi a s konstruktivním přístupem.

Ale zpět k webovým stránkám. Je za námi spousta dobré práce. Petr s Vaškem vytvořili úspěšnou tradici Food festivalu v zámeckém parku, několik dalších gastronomických akcí spojených s kulturními programy, koncerty a přinesli řadu výborných nápadů. Naši členové Pepa Kužel, Manduss, Vlasta Jenček, Jirka Kotlář, Tereza Kopecká a Jarča Vaněčková drží prapor dlouhodobě úspěšné atletiky a můžeme se pochlubit jak tituly, tak početnou přípravkou, odkud mladí adepti odcházejí do speciálních tréninkových skupin anebo vyzbrojeni atletickými dovednostmi jsou pak úspěšní v jiných sportech. Martin Košťák je respektovaným členem komise životního prostředí a má velkou zásluhu na tom, že Jičín je součástí Geoparku pod patronací UNESCO. A tak bychom mohli pokračovat přes kulturu, účastí v komisích a výborech i aktivitou JDK v zastupitelstvu.

Budu vám vděčný za vaše náměty a příspěvky, které neskončí v koši, ale na stránkách webu i papírových novinách JDK.

Sdílejte, prosím příspěvky a propagaci JDK na Facebooku, přeposílejme si informace a v neposlední řadě přiveďte mezi nás posily. Jsme otevřený klub. Jsme JDK. Zasurfujte na www.jdkjc.cz nebo se podívejte na https://www.facebook.com/Jičínský-demokratický-klub-1410013512612056/.

 

Váš MS

 

Úvahy o natalitě v podání ekonoma Pavla Kohouta a Realisty Petra Robejška

Spíše než hrozba vně EU nás mohou zničit nepromyšlené nápady byrokratů a politiků

Vedou se plamenné a nekonečné spory, zdali nám více hrozí islámský fundamentalismus, nebo Putin. Ale skuteční nepřátelé naší civilizace jsou mnohem zákeřnější.

Například taková dětská autosedačka. Nevinná, užitečná věc. Jak by mohla ohrozit západní civilizaci? Jednoduše. Do běžného automobilu se vejdou maximálně dvě. Tím je shora omezen počet dětí v běžné západní městské rodině. Více dětí vyžaduje buď finančně náročný větší vůz, anebo zásadní změnu životního stylu. Obojí je pro většinu rodin prakticky nemožné.

Ekonom Steven Levitt ukazuje na základě statistik, že dětské sedačky jsou naprosto zbytečné pro děti nad šest let. U menších dětí lze odhadnout, že ročně zachrání v USA řádově několik set životů. Úspěch? Bohužel nikdo nikdy nespočítá, kolik dětí se kvůli nim nenarodilo – kolik rodičů si řeklo: vždyť tři děti se nám přece nemohou vejít do auta. Povinné používání autosedaček mělo a má za následek větší ztráty na lidských životech než všichni teroristé dohromady, o Putinovi nemluvě.

Legislativní smog

Nepromyšlené nápady byrokratů, byť dobře míněné, mohou mít dalekosáhlé důsledky. Kvůli záchraně několika set životů jsou ohroženy životy milionů. A nejde jen o dětskou autosedačku. Naše životy jsou svazovány rostoucím počtem regulací, které mají mnohdy rozhodující vliv na naše rodinné životy, podnikání, zdraví. Západ sám sebe postupně dusí legislativním smogem.

Tisíce stran legislativy devastují ekonomiku. Na pomoc ovšem přicházejí centrální banky. Tato pomoc má podobu expanzivní měnové politiky. Podíváme-li se například na objem peněz v české ekonomice, s překvapením zjistíme, že objem likvidních peněz vzrostl od dubna 2002 do dubna 2017 více než pětinásobně. Jen za 12 měsíců konče dubnem 2017 rostl objem peněz o 14,5 procenta.

K čemu takový sprint? Představitelé České národní banky budou mluvit o samých pozitivech a sociálních jistotách, o vyrovnávání hospodářského cyklu a tak dále. Bude to znít jako z učebnice a málem byste tomu snad i uvěřili. Vždyť centrální bankéři jsou přece experti, kteří snad musejí vědět, co dělají, ne? Expanzivní měnovou politiku přece provozují skoro všude na světě. Copak se všichni centrální bankéři mohou mýlit?

Jenomže pak narazíte na statistiku růstu cen bytů v Praze. O 46 procent za posledních pět let, uvádí Český statistický úřad. Expert by vám našel korelaci mezi růstem cen nemovitostí a růstem ekonomiky. Jenže každý dvacetiletý nebo třicetiletý svobodný ví, že na bydlení prostě mít nebude. Nebude bydlení, nebude rodina. Nebude rodina, demografie národa půjde do kytek as ní nakonec i národní hospodářství.

V globálním měřítku existuje velmi robustní empirický vztah mezi porodností a dostupností bydlení. Příčinná souvislost je zřejmá: zodpovědný mladý pár si pořádně rozmyslí, zdali přivést na svět dítě (nebo více dětí!) do garsonky, navíc pronajaté. Je jen velmi chabou útěchou, že Západ v tomto problému není sám. Průměrný obyvatel Šanghaje sice vydělá téměř o čtvrtinu více než průměrný Pražan (ano, již jsme příjmově pod Šanghají), ale ceny bytů v Šanghaji jsou 2,5 až 3,4krát vyšší v přepočtu na metr čtvereční. Proč? Protože čínská centrální banka stimuluje ekonomiku ještě mnohem intenzivněji než ČNB.

Šanghaj patří mezi města s nejnižší porodností na světě. Další čínská města na tom ostatně nejsou jinak. Jak čínská centrální banka praktikuje extrémně expanzivní měnovou politiku, ceny bydlení vystřelily závratným způsobem. Krátkodobě kdekdo obdivuje Čínu pro její rychlý hospodářský růst a zdánlivou odolnost vůči recesím. Peněžní injekce ale fungují jako dlouhodobý jed. Neuplyne příliš mnoho času a Čína bude mít větší problémy se stárnutím populace než Japonsko nebo Německo.

Motivace k bezdětnosti

Třetí pohromou Západu je průběžný penzijní systém. Největší morální hazard všech dob. Motivuje k bezdětnosti, neboť stát se o vás přece ve stáří postará. Všude, kde byl zaveden, porodnost prudce poklesla. Tento efekt se pozoruhodně stejným způsobem projevil na Západě i v bývalých socialistických zemích. V první řadě je tímto morem postiženo Německo a Japonsko.

Němci provedli v 50. letech reformu směrem k průběžně placenému systému, který funguje i v Česku. Vedlejším efektem tohoto zdánlivě robustního a bezpečného uspořádání je úpadek významu vlastních potomků. Proč mít děti, když penzi za vás zaplatí cizí děti? Co bude s Německem za dalších dvacet nebo třicet let? Co bude s celou Evropou?

Civilizace, která nemá děti, nemá budoucnost. Západní civilizace nebude zničena islámskými fundamentalisty ani Ruskem. Zničí se sama svojí byrokracií, svojí nesmyslnou měnovou politikou a morálním hazardem v podobě nereformovatelných penzí.

O mnoho staletí později se lidé budou divit, proč se zhroutila kulturně i technicky vyspělá civilizace, která dříve obývala Evropu a jejíž příslušníci měli světlou pleť a vlasy i oči různých barev.

zdroj: http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-nebezpecnejsi-nez-putin-dju-/p_zahranici.aspx?c=A170628_161426_p_zahranici_wag


V kontrastu s článkem ekonoma Pavla Kohouta uvádíme názory Realisty Petra Robejška

Migrace prý pomáhá proti vymíraní Evropy

Na idnes jsem si přečetl zprávu o tom, že Německo řeší problém vymírání díky migrantům. Tuto argumentaci skutečně německá oficiální místa používají. A v pozadí má strašit tvrzení, že když ubyde obyvatel, tak ubyde i blahobytu. Proto prý jsou migranti, kterým se ne úplně přesně říká uprchlíci, spásné řešení. Podíváme-li se ale na věc realisticky, tak zjistíme, že ubývání obyvatelstva nepředstavuje ve vztahu k udržení blahobytu zásadní problém.

Argumentovat s magií velkých čísel je pouze velmi povrchní přístup. Země přece nejsou bohaté proto, že mají hodně obyvatel. Jde-li o životní úroveň kdekoliv, tak funguje zcela jiná silná proměnná. Nezáleží ani tak na absolutním počtu obyvatel, ale o to více na podílu těch, kteří pracují. Ale ani to není celá pravda, protože není práce jako práce. Z hlediska blahobytu každé země je důležité, aby ti, kteří pracují, vyráběli zboží s vysokou přidanou hodnotou. A proto může i ubývající obyvatelstvo udržet nebo dokonce zvýšit svůj blahobyt, když udrží nebo zvýší podíl těch, kteří vytváří vysokou nadhodnotu.

Německo, ale ani žádný jiný stát v Evropě, hned z několika důvodů nepotřebuje transfuzi personálu pro rychlé občerstvení nebo uklízecí čety. Jednak proto, že ti, kteří v těchto povoláních pracují, musí ke svému výdělku často dostávat i státní sociální podporu. Takže jejich přínos k prosperitě společnosti je spíše plus minus nula. Navíc mají cizinci, a to i v těchto nenáročných oborech, tím větší problémy, čím vzdálenější jsou Evropě zvykově, hodnotově, kvalifikačně, motivačně a v neposlední řadě i jazykově. Takže když už by některé evropské státy postrádaly personál na jednoduché práce, tak je pro ně účelnější podpořit imigraci z těch zemí, které jim jsou kulturně, hodnotově a jazykově bližší. A to vůbec nemluvím o rozjíždějící se robotizaci, která bude velmi radikálně snižovat poptávku po těch, kteří vykonávají jednoduché pracovní činnosti.

A tak tvrzení o tom, že Německo, potažmo Evropa řeší problém vymírání díky migrantům, dostává úplně jiný význam, než si politici a publicisté přejí. Faktem je, že politické a mediální elity připouštějí to, aby pašeráci lidí dováželi do Evropy nejenom civilizační a náboženský, ale i sociálně-politický konflikt.

Díky tomu, že pašeráci lidí nerušeně kšeftují, bude v Evropě přibývat těch, které bude třeba sociálně zabezpečit. A vzhledem k tomu, z jakých civilizačních okruhů mnozí z nich přicházejí, tak poroste podíl těch, kteří nespokojenost s nedosažitelností svých iluzí o pohodlném životě v Evropě budou projevovat částo velmi násilnými způsoby. A jelikož na ně evropský policejní aparát není schopen, respektivě nesmí, dost radikálně reagovat, nebude jejich militantnost nikterak blokována.

Je proto nutné zabránit tomu, aby je po té, co začal příliv Syřanů a Afgánců oslabovat, nahradili ekonomičtí migranti z Afriky. Zapojení většiny z nich do evropského trhu práce je, pokud je to vůbec možné, ještě složitější než integrovatelnost obyvatel Blízkého Východu.
Jedno nechápu. Evropské politické elity v tzv. „arabském jaru“ hrdinně bombardovaly Kaddáfího a Asada, prý aby pomohly demokratizovat arabský svět. Palcové titulky v novinách jim asi dělaly dobře. Ale ti samí politici se neodváží použít násilí proti zločincům, kteří jsou sice bezejmenní, ale kteří svým chováním bezprostředně a masivně ohrožují všechny evropské země. Čemu tito politici svou nečinností pomáhají dnes? Vymírání civilizace v důsledku migrace?

zdroj: https://www.facebook.com/petrrobejsek/posts/1687322928241600

 

 

 

 

Buranismus a vlídná radnice v Jičíně…

 

Jičínská radnice obdržela, ani nevím od koho, lichotivý přídomek „Přívětivý úřad“, což bylo zhusta publikováno všemožnými i nemožnými médii. Tentokrát se tatáž instituce prezentovala jako radnice z Buranova.

Jsem jičínský zastupitel již dlouhá léta a také přítel architekta a malíře Michaila Ščigola, který před 27 lety přišel do našeho kraje, získal státní občanství a aktivně se zapojil do kulturního života Jičína a regionu. V mnohém jeho aktivity přesahují rámec regionu, kraje i naší vlasti. Proto považuji za svou povinnost ostře se ohradit proti úřední listině Č. j.: MuJc/2017/13848/FIN/DoS/3 viz příloha níže, která uvádí: Důvodem nevyhovění žádosti v plném rozsahu bylo, že žadatel není občanem města Jičína a ani nereprezentuje naše město. Podepsán Ing. Zdeněk Bucek, vedoucí oddělení rozpočtu, daní a kontroly MÚ Jičín, jehož však nepodezřívám z autorství citované formulace. Autorem je patrně jeden z volených radních, jenž má ve své gesci kulturu, neb rada města rozhoduje o těchto záležitostech.

Nejde zde vůbec o udělení, či neudělení příspěvku 10 tisíc korun na publikaci, i když by tato částka pokryla pouze zlomek nákladů na knížku o umělkyni, významné sochařce, jejíž část pozůstalosti může dnes díky Ščigolovi obdivovat široká veřejnost v Železnici, kde jsou vystaveny mj.  její skici jičínských zákoutí.  Navíc ve zmíněné úřední listině naši ouřadové zkomolili jméno sochařky k nepoznání.

Jde tu však o způsob sdělení a tvrzení, že žadatel nereprezentuje naše město. Samotný cyklus Ščigolových obrazů A.V.E. Valdštejn, přímo související s Jičínem, byl vystavován po celé Evropě. Na svých výstavách u nás i v cizině malíř nikdy nezapomněl prezentovat Jičín a jeho kraj, o čemž svědčí články v našich i cizojazyčných novinách a časopisech a televizních dokumentech, o organizaci pěti Mezinárodních jičínských malířských plenérů nemluvě. Jejich účastníci zachytili půvab a kouzlo našeho města a jeho okolí na více než 150 obrazech, z nichž vznikl reprezentativní katalog. Jeden z těchto obrazů Jičína, které vznikly na plenéru pořádaném Ščigolem si odnesl jako dar radnice i český prezident na Pražský hrad.

Pominu-li další reprezentaci Michaila Ščigola na poli kultury, musím zmínit, že je dvojnásobným laureátem Ceny Andy Warhola a laureátem Ceny za lidskost. Michail hojně přispívá na charitu a jeho obrazy figurují na charitativních dražbách mezi nejúspěšnějšími. Příkladem je Nadace Charty 77.

Sám Michail Ščigol mávl rukou a úřední listinu dále nekomentoval. Věta, že nereprezentuje Jičín, ho však musela zabolet. Stačilo napsat: Nesplňujete parametry dotace, nic vám nedáme.

Za město Jičín se Michailu Ščigolovi omlouvám a upřímně se za produkt radnice stydím. Jako zastupitel města mám na to právo.  Buranství našlo zjevně pod střechou naší radnice živnou půdu. Inu, jaký pán, takový krám…

Miloš Starý, zastupitel města Jičína za JDK a spoluorganizátor mezinárodních malířských plenérů

JDK nominovala pana Petra Volfa na Cenu města Jičína

Petr Volf se narodil v roce 1940 v Jičíně. Na Filmové akademii múzických umění studoval obor kamera u doc. Šmoka. Po absolutoriu v roce 1965 působil na katedře kamery jako asistent. Svůj další profesní život spojil s Krátkým filmem Praha, kde za třicet let natočil asi 300 filmů, většinou s uměleckou tematikou (výtvarné umění, architektura, hudba), ale i filmy populárně vědecké, vzdělávací a instrukční. V roce 1985 se seznámil s Milanem Maryškou a Jaromírem Štětinou a nastala nová etapa, která začínala na Špicberkách a pokračovala na Sibiři a v odlehlých končinách Sovětského svazu. Jako režisér natočil asi 10 filmů, mj. portréty osobností (Josef Páleníček, M. V. Kratochvíl, Vilém Závada), hudební a taneční náměty i film o sběratelích starých automobilů. Nyní se zabývá fotografií a vystavuje krajiny z Arktidy, Irska, Francie a Podkrkonoší, fotografie automobilů a v poslední době i komentované obrázky ze starých alb. Jako jičínský radní a zastupitel se rozhodující měrou také zasloužil o rekonstrukci objektu Židovská 100 a prosazoval i obnovu dalších židovských památek v Jičíně. V posledních letech uspořádal řadu výstav fotografií, které se setkaly s velkým ohlasem veřejnosti.

Na Kuksu se bude letos opět malovat!

7. mezinárodní malířský plenér KUKS 2017 je volným pokračováním již tradičního malířského sympozia, které pořádá Ateliér Ščigol a firma Portal MPM s.r.o.

Dějištěm prvních 5 ročníků byl Jičín a krajina Českého ráje, 6. ročník jsme přestěhovali na Kuks, kde jsme i za pomoci Rady Královéhradeckého kraje uspořádali setkání umělců z různých částí Evropy.

V tomto roce jsme se rozhodli opět pro Kuks, a to vzhledem k jedinečnosti tohoto barokního komplexu, který slibuje ještě celou řadu uměleckých inspirací, protože díky péči našeho kraje se skví perla baroka v plné kráse. I proto bude jistě zajímavé, jak se architektonický skvost odrazí v dílech autorů přicházejících z různých koutů světa. Architekt Michail Ščigol, jeden z organizátorů, již na Kuksu vystavoval v roce 2002 svůj obrazový cyklus Se Šporkem a Braunem.

V minulých letech se zúčastnilo této akce dvacet autorů z ČR, Ukrajiny, Ruska, Polska, Lotyšska, Německa, Velké Británie, Litvy ale i z USA a každý přinesl jiný úhel pohledu na dané téma. Je zajímavé sledovat, jak naši zemi a její jedinečnost vnímají cizinci, kteří sem přicházejí poprvé.

Pro účastníky sympozia každoročně organizátoři připravují plátna, rámy, malířské stojany, barvy a základní vybavení. Postarají se i o stravování a propagaci. Cestu a s ní spojené náklady si hradí každý umělec sám. Většina účastníků byla dříve ubytována doma, v soukromí organizátorů. Tentokrát budou stejně jako loni ubytovaní na místě, kde budou tvořit a mohou tak snáze projevit sílu genia loci.

Každý umělec zanechává jedno své dílo organizátorům. Během 6 let tak vznikla unikátní kolekce neobyčejných obrazů vedut a krajin očima zahraničních návštěvníků města Jičína, z nichž některé zdobí interiér jičínské radnice, v loňském roce jsme také věnovali několik artefaktů informačnímu centru na Kuksu a další díla jsme zapůjčili do interiérů Hospitalu.

Organizační výbor v roce 2015 vydal publikaci, v níž představil umělce, kteří se již v minulosti plenéru zúčastnili. O nové přírůstky plenérního obrazového fondu bychom se rádi s veřejností podělili poslední den sympozia na vernisáži přímo v areálu Kuksu a na následně trvající výstavě. V loňském roce měla akce úspěch a vzbudila i zájem médií. Rovněž bude letos vydán katalog prací s motivy Kuksu za roky 2016 a 2017.Věříme, že malířský mezinárodní plenér se již stal propagační a kulturní událostí města Jičína a rádi bychom v této již vytvořené tradici pokračovali i v dalších letech na nových místech našeho kraje. Jsme přesvědčeni, že tato akce opět přiláká na Kuks mnoho vyznavačů výtvarného umění a zvýší tak prestiž tohoto nádherného místa u nás i v zahraničí.

Miloš Starý, organizátor akce a manažer projektu

received_710486965817982

Dílo pana Michaila Ščigola z 6. ročníku mezinárodního plenéru na Kusku s názvem „Malíř, Smrt a Rudá kráva pod schody na Kuksu“

 

                                                    

                                                           

Závody jičínských mateřských škol 26. 5. 2017

AC TJ Jičín uspořádal 26. 5., jako každý rok na stadionu V Lípách závody jičínských mateřských škol. Ideální počasí orámovalo akci, kde si přišli malí závodníci, jejich učitelky a také diváci na své. Na 150 dětí soutěžilo ve sprintu na 30 m, skoku do dálky z místa a hodu míčkem. Klání bylo korunováno štafetovým závodem, v němž zvítězilo družstvo MŠ Fügnerova, které si odneslo pohár. Pořadatelé připravili pro všechny závodníky medaile s logem atletiky. Výsledky závodů a fotografie, které pořídila jedna z maminek, paní Martina Langhansová, najdete níže.

 

Výsledky:  Přebory MŠ

Fotogalerie: ZDE