Veřejný prostor aneb co nám schází ke světovosti?

V odborných kruzích dnes zaznívá stále častěji problematika veřejného prostoru. Ten patří nám všem a tvoří naše okolí, je prostorem, který nás obklopuje, v němž se pohybujeme, a působí na každého z nás. Určuje úroveň, kvalitu a způsob života, tříbí naše smysly a mnohdy, aniž bychom si to uvědomovali, ovlivňuje naše myšlení a v lepším případě nás kultivuje. Zvnějšku příchozím dává také svědectví o těch, kdo zde žijí a kdož tento prostor spoluutvářejí. Problematika veřejného prostoru je široká a názory na jeho kultivaci se skoro vždy rozcházejí. Osvícení radní (a teď nemám na mysli ty naše) věnují této problematice velkou péči. Úplně nejlépe udělají, pokud ji svěří do péče odborníkům.

Ruku v ruce by měli veřejný prostor utvářet umělci, architekti, historikové ale i technici a lidé, kteří vnímají citlivě genia loci. V neposlední řadě jsou to místní politici, kteří by měli citlivě koordinovat, sjednocovat a napomáhat realizaci myšlenek, což bývá mnohdy nejobtížnější.

V Jičíně se honosíme jedinečností polohy města na průniku čtyř krajin s různým charakterem, manýristickou architekturou, komponovanou barokní krajinou a geologickou a přírodní rozmanitostí okolí, zdravým životním prostředím a řadou významných osobností, které tvořily historii a vryly městu svou pečeť. Našli bychom i řadu dalších pozitiv.

Jsem ale přesvědčen a nejsem sám, že tyto kvality stále ještě nedokážeme promítnout a zakomponovat do veřejného prostoru Jičína. Myslím, že koordinace mezi jeho spolutvůrci dnes neexistuje. Politici si důležitost tohoto fenoménu ne vždy uvědomují. Památkáři, územní plánování, architekt města, ochránci přírody a výbor pro rozvoj si hrají každý na vlastním hřišti, svázáni částečně vlastními předpisy. Pár nadšenců přichází občas s inspirativními, leč do ztracena mizejícími náměty a idejemi.

Všímaví návštěvníci kritizují agresivní reklamní prvky na místech, kde by tyto neměly rušit, šedé betonové plochy na pěší zóně, která dnes už zdaleka není zónou pro pěší, ale frekventovanou kandelábrovou alejí. Místem, kde maminka s kočárkem je vystavena nejenom silničnímu provozu ale i zběsilým cyklistům, kteří již způsobili chodcům vážná zranění. Město bez květin a zeleně, s plnými kontejnery v centru, všudypřítomnými parkujícími auty, nejednotným mobiliářem a kýčovitými výlohami. O rozbitých ulicích a chodnících po celém městě a zanedbaném lesoparku Čeřovka nemluvě.

Máme přitom vzory u některých měst, která se mohou pochlubit příkladným přístupem k veřejnému prostoru. Mám na mysli konkrétně město Litomyšl. A ještě jedna poznámka. Kvalita veřejného prostoru není zdaleka jen otázkou peněz. Především je o odbornosti, pokoře a úctě ke svému městu.

Do světovosti máme v Jičíně pořád ještě hodně daleko!

Jičínský demokratický klub se nechce jen snažit o zlepšení, pokud nás zvolíte, uděláme to!