Demokracie je kategorie, o níž vedeme časté diskuse. Zahrnuje v sobě normy, kodexy, právo, ale také povinnosti a odpovědnost, zákonnost a slušnost. Má-li to být skutečná demokracie, vláda lidu, měli by si být všichni občané rovni. Měla by platit bez rozdílu pro mladé i staré, silné i slabé, schopné i pro ty, kteří potřebují pomoc společnosti.
Jičínský demokratický klub chce více svobody a méně regulací. Chce město vlídné pro všechny občany, chceme, aby se sem vraceli mladí lidé a zakládali tu rodiny, nacházeli pracovní příležitosti a aby jejich děti žily v bezpečném, čistém a zdravém prostředí. Město by se mělo proto snažit ulevovat svým občanům jak jen to je možné. Před několika lety třeba přistoupilo například na odpuštění místního poplatku (daně) za komunální odpad po děti do 18 let. Dlouhodobě pracovalo na průmyslové zóně, díky níž má Jičín jednu z nejmenších nezaměstnaností v kraji. Snaží se vytvářet podmínky pro vznik rozvojových lokalit pro bydlení, odpočinkové zóny atd.
Myslíme ale i na generaci dříve narozených. Jsou to lidé, kteří Jičín velmi dobře znají, mnohé pamatují, mohou nám poradit a často i významně pomoci. Úroveň společnosti se často měří právě péčí o lidi, kteří již nejsou schopni se o sebe plnohodnotně postarat. Naše město by mělo jít v tomto směru příkladem. V minulosti se na úrovni republiky mnohdy zapomínalo při valorizaci důchodů na tzv. starodůchodce, kdy se penze zvyšovaly procentuálně, takže senioři s nižším základem důchodu dostávali přidáno méně, než ti s vyšším základem. Ani vyplácený nárazový příspěvek na tom mnoho nezměnil. Pak se tito lidé dostávají ne vlastní vinou mnohdy do tíživých finančních situací či dokonce existenčních problémů. Něco takového, jako důchody, bohužel z úrovně komunální politiky jen těžko ovlivníme… Něco ale udělat můžeme – můžeme těmto spoluobčanům pomoci a zmírnit jejich daňovou zátěž na lokální úrovni. Navrhujeme tedy odpustit jim místní poplatky za odpad a domácího mazlíčka. Dále jim můžeme zpříjemnit žití ve městě další úlevami, třeba zvýhodněním vstupného na kulturní a sportovní aktivity.
My, občané, platíme státu celý život daně, jejichž část je poté městu zaslána k přerozdělení na jeho provoz. Rozpočet města by pak podle nás měl být vytvářen tak, aby byl pokud možno prioritně zabezpečen servis ve městě, jako je čistota, pořádek, bezpečnost a život bez bariér, kde se člověk může cítit lépe, příjemně a svobodně. Poté má zbýt na investice, modernizace a nové projekty. Nechceme, aby jej politici přerozdělovali jen dle svých priorit a stavěli zde vzdušné zámky. Myslet se musí především na základní potřeby města nutné pro příjemný život zde.
Miloš Starý
Magdaléna Doležalová