Archiv rubriky: Kultura

prispevky v kategorii Aktualne v Jicine -> Kultura

Promítání dokumentů „Bída Ruska“ 21.6.2022 od 19.30 hod

 

Jedná se o dokumenty z počátku devadesátých let minulého století, kdy v Rusku došlo ke svržení M.Gorbačova a pokusu o návrat starých bolševických pořádků.

V té  době v Moskvě natáčeli členové Krátkého filmu Praha, režisér Milan Maryška a kameraman Petr Volf, kteří v rámci humanitární pomoci natočili unikátní záběry. Dokumenty jsou syrovým svědectvím o společnosti vygenerované sedmdesátiletou vládou komunistů a exkurzem do světa, který lze jen těžko pochopit pokud do něho nevstoupíte.

Autor dokumentů strávil v bývalém SSSR dlouhou dobu, projel zemi křížem krážem a zachytil okem své kamery též odvrácenou tvář země, kde zítra už vlastně znamená včera. Pochopení absurdity bolševického ráje na zemi nám pomáhá porozumět válce na Ukrajině, kterou tento zrůdný režim vyvolal.

Prezentace Petra Volfa jsou vždy zážitkem. Na promítání dokumentů vás do biografu Český ráj srdečně zvou  Petr Volf a Jičínský demokratický klub.

Bída Ruska – Tři dokumenty z devadesátých let

 

 

Prodejní výstava k podpoře ukrajinské kultury

 

Vážení přátelé výtvarného umění a přátelé Ukrajiny

Po covidovém období, během něhož skomíral kulturní život a kulturní akce se až po jeho ukončení dostávaly do normálního módu, vypuklo 24.února nové šílenství. Válka na Ukrajině, kterou rozpoutali ruští agresoři z Kremlu. Tisíce uprchlíků spěchaly do bezpečí okolních zemí. Mezi nimi i řada umělců. Jeden z nich, náš přítel a významný umělec, Oleksandr Petrovič Milovzorov, který byl v roce 2011 jedním ze zakladatelů Jičínských malířských plenérů, a jenž mnohokrát vystavoval svá díla v České republice.

Vzhledem k současné situaci jsme se rozhodli uskutečnit prodejní výstavu ukrajinského umělce na podporu ukrajinské kultury a také nepatrně zmírnit rčení, že ve válkách mlčí Múzy… vůbec totiž nepochybujeme o tom, že náš přítel a významný výtvarník Saša Milovzorov, si svou Múzu přivezl z bombardovaného Kyjeva k nám do Prahy sebou. V současné době mají azyl u dobrých přátel a připravují kolekci pro další výstavu.

Zveme vás srdečně na prodejní výstavu k podpoře ukrajinské kultury, která se uskuteční dne 10. dubna 2022 v kongresovém sále hotelu Re START v Jičíně.  Začátek vernisáže 16 hodin. 

Umělec se narodil 22.5.1938 v Kyjevě. V roce 1957 ukončil střední umělecko-průmyslovou školu v Kyjevě a po službě v armádě absolvoval prestižní „Muchinku“ – vysokou školu umělecko-průmyslovou v Sankt-Petěrburgu, umělecké učiliště, které absolvovala elita tehdejšího ruského a sovětského výtvarného světa. Autor mnoha monumentálních plastik, sochař, keramik, designér, malíř a grafik, excelentní kreslíř…umělec ovládající mistrovsky všechna umělecká řemesla a nositel titulu Zasloužilý umělec Ukrajiny. Jeho rukopis je patrný na dvou stanicích kyjevského metra Ševčenkova a Olympijská. Oleksandr Petrovič se ve svém díle vrací do historie, kde bere náměty pro svá díla. Jeho velké cykly: MOJE ŠEVČENKIÁDA-2002 (čerpající z ukrajinských dějin a folklóru), SLOVNÍK ANTICKÉ KERAMIKY-2006 (kde vzdává hold kultuře starého Řeka a Říma) a MOJE KNIHOVNA – 2007 (zobrazující nejvýznamnější etapy lidských civilizací), jsou brilantní ukázkou jeho výtvarného projevu. Již v osmdesátých letech se Mistr začíná věnovat abstraktní tvorbě, která zaujala především organizátory naší výstavy. Jedná se o drobné abstrakce, které Oleksandr Petrovič vystavil poprvé Galerii Ščigol v Husinecké ulici v Praze. Jiné, tentokrát oleje na plátně, vytvořil během pěti malířských plenérů 2011-2015 v Jičíně. Ty byly zapůjčeny pro výzdobu hotelu Re START, jenž také vlastní několik autorových originálů… Vystavené triptychy jsou zapůjčené ze soukromých sbírek. Zbývá dodat, že mistrova jičínská zátiší z let 2011,2012 a 2013 zdobí příbytky mnoha přátel a milovníků výtvarného umění v Jičíně.

Na vaši návštěvu se těšíme!

Za organizátory MS

 

Michail Ščigol výstava – 30 let od vstupu na českou výtvarnou scénu

Michail Ščigol (*26.8.1945) – 30 let od vstupu na českou výtvarnou scénu

Tři dekády tvorby a dvě jubilea oslaví malíř a architekt Michail Ščigol výstavou v železnickém muzeu

Začátkem března 1990 přijíždí do Železnice, města kde je na každém třetím domě umístěna pamětní deska se jmény významných českých malířů, spisovatelů nebo hudebníků, zcela neznámý pětačtyřicetiletý malíř s vážně postiženým synem. Přivedlo ho sem hledání pomoci pro syna. Měl s sebou jen prázdná plátna a barvy.

Dětská léčebna Železnice měla v té době  vynikající reputaci a právě zde začíná příběh hodný literárního zpracování. Náš hrdina zde nejenom že nachází lékařské zázemí pro syna Daniela, ale i svůj domov, životní lásku a zázemí pro svou malířskou tvorbu. Kupuje starý rozpadlý dům a s kreativitou sobě vlastní buduje ateliér, který se později stane jedním z kulturních center města a širokého okolí, kde se setkávají umělci a milovníci umění. Tomu předchází neuvěřitelná práce a úsilí, desítky a stovky výstav doma v cizině, společenská angažovanost a usilovná tvorba. Zasvěcení nechápou, odkud se bere v tom drobném člověku tolik energie. I díky  několika významným umělcům a přátelům se Michail dostává do povědomí výtvarné obce. Hlavním důvodem toho je neustálá  aktivita, pracovitost, upřímná snaha a schopnost pochopit nové prostředí, jeho historii, kulturu a adaptovat se v něm.  Poměrně záhy získává občanství v nové vlasti. Už 30. května 1990  vystavuje poprvé právě v železnickém muzeu a získává přízeň železnického a jičínského publika.

Michail studuje pečlivě dějiny naší země a jeho dílo odráží obraz historie místa, kraje i naší země. Vznikají komorní díla ale i celé cykly maleb, postihující závažná témata biblická. Objevují se motivy antické mytologie, návraty k romantice. Inspiruje se významnými osobnostmi v cyklech A.V.E. Valdštejn, Se Šporkem a Braunem, komorní cyklus je věnován milovanému Vladimíru Komárkovi. Komárkova slavná Křížová cesta přivádí malíře k zamyšlení nad tragickými událostmi osudy naší země a vzniká Kalvárie totality, monumentální cyklus maleb připomínající likvidaci klášterů v roce 1950. Společně s železnickou básnířkou Martinou Komárkovou vydávají půvabnou knížku MODLITEBNÍK, jenž je připomínkou a varováním před hrůzami totality a násilí.

Dílo Michaila Ščigola nelze plně obsáhnout v několika odstavcích, vydá totiž na několik monografií. Dvě z nich jsou už na světě a postihují každá jednu dekádu z prvních 20 let tvorby v Čechách. Třetí je na cestě a obsah této knihy bude neméně zajímavý.

Malíř Michail Ščigol letos slaví 75. narozeniny a zároveň 30 let tvorby ve své druhé vlasti. Oslaví je výstavou  obrazů z let 1990-91 v Městském muzeu v Železnici, kde tenkrát zahájil svůj průlom na české výtvarné scéně. Vzdává tím i hold místu, kde mu bylo dáno prožít nejaktivnější léta svého osobního i uměleckého života.

Na výstavu, která se otevírá 1.8. 2020 a potrvá do 30.9. 2020 vás srdečně zveme.

 MS

 

Michail Ščigol: Výstava v karanténě II – „SE ŠPORKEM A BRAUNEM“

 

Pro milovníky umění přidáváme na web možnost nahlédnout do výstavních prostor Divadla Bez Zábradlí, kde náš malíř představuje Kuks se Šporkem a Braunem.V letošním roce, který je pro Michala Ščigola jubilejním, chce umělec bilancovat a to způsobem jemu vlastním. V programu výstav představuje letos celé své dílo, které vytvořil za 50 let tvorby.

SE ŠPORKEM A BRAUNEM

JE TO ZVLÁŠTNÍ BÝT NEVIDITELNÝ. KDYŽ PŘISTOUPÍŠ NA TO, ŽE SE VZDÁŠ HMOTNÉHO TĚLA A SMYSLŮ S NÍM SPOJENÝCH, HMATU, ČICHU, SLUCHU, SCHOPNOSTI CÍTIT TEPLO, MRÁZ A BOLESTI KLOUBŮ, TAK DOSTANEŠ ODMĚNU. STANE SE Z TEBE NEVIDITELNÝ LÉTAVÝ TVOR CESTUJÍCÍ ÚPLNĚ ZADARMO ČASEM A PROSTOREM. TO SE MI STALO NA KUKSU. POCHODOVAL JSEM SI V BAROKNÍM PROSTORU NAPLNĚNÉM SOCHAMI A NEBEM A OCITL SE NAJEDNOU VEDLE SVÝCH IDOLŮ, FRANTIŠKA ANTONÍNA ŠPORKA A MATYÁŠE BRAUNA. BYL JSEM VEDLE NICH TAK BLÍZKO A TAK DOKONALE UTAJEN, ŽE SI MNE VŮBEC NEVŠIMLI A POKRAČOVALI VE SVÉ SNAZE VYTVOŘIT OPRAVDU VELKÉ DÍLO TAK VÁŽNĚ, ŽE SE MI TO ZDÁLO LEGRAČNÍ.

ZAHLÉDL JSEM BRAUNA, JAK SEDÍ OPŘENÝ O KAMENNÝ BALVAN A VYHLEDÁVÁ V OBLACÍCH HNANÝCH VĚTREM NÁPADY PRO SVÉ SOCHY. VŠIML JSEM SI I TOHO, ŽE PRO ŠPORKA BYLO VELICE DŮLEŽITÉ, JAK BUDE VYPADAT, AŽ TADY NEBUDE.

STÁLE BYLI SPOLU.

NA PROCHÁZKÁCH, V ATELIÉRU I BĚHEM ODPOČINKU. TAK ROZDÍLNÍ A TAK ZÁVISLÍ JEDEN NA DRUHÉM. ŠPORK POSEDLÝ TÍM, CO CHCE ŘÍCI, BRAUN S BOŽSKÝM DAREM, JAK TO ŘÍCI. ROZMARNÉ MÚZE PATŘILI OBA. KDYŽ JE UNÁŠELA NA SVÝCH KŘÍDLECH, ŠPORK SE TVÁŘIL VÁŽNĚ A TROCHU SE TÉ VÝŠKY BÁL, BRAUN TU MÚZU VÁŠNIVĚ OBJÍMAL.

UŽ NEPOLETÍ BEZ NĚHO.

Michail Ščigol