Osobní vyjádření k mému dlouholetému, kreativnímu přátelství
s Milošem Starým a Michailem Ščigolem
S významným organizátorem Milošem Starým, který organizačně již vícekrát pomohl nadaci, jejíž jsem předsedou správní rady, a Michailem Ščigolem, který svou život vystudovaného architekta zasvětil tvůrčí malířské umělecké činnosti, v druhé části svého života, již jako respektovaný malíř v České republice, zasvětil i altruistické pomoci svému synovi, který se narodil s mozkovou obrnou. Prioritně v jeho nové vlasti, zejména po tragické smrti jeho matky, ukrajinské keramičky. Před více než dvaceti lety mě Michail Ščigol, u příležitosti své výstavy na Hradčanském náměstí, i s Milošem Starým a od té doby se datuje i naše aktivní spolupráce v kulturní oblasti, v celoevropském kulturním prostoru, jde pochopitelně i o náš průběžný zpětnovazební dialog, pro nás jedinou důstojnou formu lidské komunikace.
Společně jsme organizovali řadu výstav, přednášek, sympozií a projektů, z nichž mnohé přesáhly hranice naší vlasti a některé z nich právě probíhají. V jejich aktivitách se Evropská Nadace R.M.R. nepominutelně angažuje, a je tomu i vice versa. Nyní na příklad mi byl Miloš Starý výrazně a nezištně nápomocen s výstavou obrazů Evy Sachs v Terezíně, která přežila holocaust, a s prezentací mé knihy o ní Bolestné echo času, v rámci terezínského festivalu Věčná Naděje, který proběhl ve dnech 20.-26.8. v Terezíně a v Praze, festival byl letos prioritně věnován skladbám židovským skladatelům, kteří prošli Terezínem, dominantním umělcem byl v tomto smyslu Viktor Ullmann, společně jsme připravili a uvedli scénickou verzi jeho melodramatu Kornet, který byl inspirován básní Rainera Marie Rilke z roku 1899.
Když mne Miloš Starý požádal o pár slov do volebních novin Jičínského demokratického klubu, rád jsem svolil, i když nechápu, proč v dnešní, duchovně poněkud apokalyptické době, muži jejich formátu a zásluh o tento stát v kulturní oblasti, chtějí ještě rozmělnit svůj čas v politice, když již své kvality v umělecké oblasti plnohodnotně prokázali a dále v nich naplno pokračuji. Na tuto otázku mi mi za přítomnosti Michala Ščigola, v jeho ateliéru Miloš Starý odpověděl: “Mám rád Jičín a nikoli politiku, s jejímu zákulisními intrikami a často korupčním zákulisím. Ale vyčítal bych si, kdyby mi jednou moji vnuci vyčetli, že jsem město nechal napospas… a o nic se nepokusil. To nesmím připustit. Stejný důvod mají i moji přátelé, s nimiž jsem zakládalDemokratický klub. Nikdo z nich dosud nebyl členem žádné strany a ani nikdo z nich nebaží po placených židlích na radnici. Svou prací pro město a svými skutky to plně dokazují.“
Ano, je skutečně evidentní, že jim jde prioritně o město a jeho rozvoj, o občany, co tu žijí a také o posun Jičína někam výš, směrem, který mu kdysi určil jeho budovatel a vizionář, Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vévoda frýdlantský, meklenburský a admirál baltský a oceánský … a i když se město patrně v dohledné době nestane původně zamýšlenou metropolí na křižovatce strategických cest, chtěli by je vymanit z provinční průměrnosti, neb i malé město se může v jistých aspektech, nezaměnitelně dotýkat hvězd. Jičín k tomu má několik parametrů, jež, dobře uchopeny a rozvíjeny, mohou zazářit a stát se onou TERRA FELIX – šťastnou zemí pro ty, kdo zde žijí a sem přicházejí.
Miloš mi tím trochu vyrazil dech, protože ambice svého přítele, s nímž se již mnoho let setkávám na prestižních událostech kulturního rázu, jsem doposud viděl zcela v jiném kulturním časoprostoru, než ve volbách do jičínského zastupitelstva. Ale za současné situace našeho státu, která ani mě ani nikomu z Vás nesmí být lhostejná, ho plně chápu. Patří k němu i pokora, což je výsada lidí, vzdělaných a tudíž moudrých, což je podmínka nutná, nikoliv včas postačují, pro pokoru. Ta je skutečnou nadstavbou toho všeho, nikoliv jejich implicitním důsledkem. A pokora je dnes, zejména v politice, vlastnost nadmíru vzácná. Právě s toutopokorou mi Miloš navíc vysvětlil, že v Jičíně jsou v jejich Demokratickém klubu daleko větší osobnosti než je on.
Takže chci osobně poradit občanům Jičína, ovšem pokud to s městem myslí dobře. Volte Miloše a jeho demokratický klub. Budete volit nezištné, obětavé, pracovité, zodpovědné a chytré lidi jak je znám já, bez jakýchkoliv zištně pokryteckých záměrů. Já osobně bych je volil, pokud bych byl na vašem místě, já bych si je zvolil. Možná právě proto, že nemám politiky v lásce. Oni nejsou politici, ale schopní nadšenci a patrioti, milující své město!
Dr. Jiří Kostelecký
fyzik, spisovatel, básník a publicista
president nadace R.M.R.
